Strana 23 - film-recenze

Pokračování adaptace světového knižního bestselleru Stiega Larssona se konečně dostává i k nám. První díl této trilogie s názvem Muži, kteří nenávidí ženy byl u nás uveden nedávno a šlo překvapivě o jeden z nejzajímavějších filmů roku. Jak tedy zfilmování novinky dopadlo? Překonala výborný první díl, nebo zůstala Dívka, co si hrála s ohněm v jeho stínu?

Dlouhých pět let trvalo, než Jan Švankmajer natočil svůj nový snímek Přežít svůj život. Švankmajer je renomovaným autorem, který je i v zahraničí uznávanou autoritou, především pak v dalekém Japonsku je jistojistě známějším umělcem, nežli v naší rodné vlasti. To je dáno tím, že Švankmajerovy snímky nejsou určeny pro každého, nejde o „lidového“ umělce, jakým je třeba Hřebejk nebo Svěrák. Naopak, Švankmajer je jedním z posledních mohykánů filmového surrealizmu. Co si na nás tentokráte přichystal?

O nejnovějším režisérském počinu Sylvestera Stalloneho se začalo mluvit dávno před premiérou a není se čemu divit. Jeho záměr obsadit do filmu zástup veteránů akčního žánru, jejichž průměrný věk se pohybuje okolo padesátky a jejichž sláva se už dávno nedotýká hvězd béčkového nebe, vyvolával mírně řečeno rozporuplné reakce. Mnohým z nich se podařilo s větším či menším úspěchem oprášit své nejslavnější postavy. Na filmové plátno se tak po letech vrátil Rocky, Rambo, Terminátor či John McClane.

Není radno si zahrávat s Mexičany. Zvláště jde-li o takového borce, jakým je Machete (Mačeta). Je to ten typ chlapa, kterého když potkáte v noci na Žižkově, raději přejdete ulici. Jeho výraz se vám vpálí do mysli a bude vás strašit v nočních můrách. A ženy? Ženám se při jeho pohledu podlamují kolena a vzdychají vzrušením nad jeho mužností a rebelským charizmatem. Ne, naštvat tohoto chlapíka se nevyplácí. O tom se na vlastní kůži přesvědčí i mexická narkomafie v čele s Torrezem (Steven Seagal).

Rozhodně není moc velká sranda, když se vaše matka před vámi ufetuje k smrti. Člověka to docela poznamená. Zvláště, když jste sedmnáctiletý kluk. A když se to navíc ke všemu všechno sejde tak, že vás do opatrovnictví získá vaše babička a její synové, kteří lítají v organizovaném zločinu, pak máte o zábavu postaráno. A právě taková nezáviděníhodná situace postihne hlavního hrdinu nového filmu Království zvěrstev debutujícího australského režiséra Davida Michôda.

Nejpopulárnější český spisovatel Michal Viewegh vyvolává v českých čtenářích tradičně rozporuplné pocity. Jedni ho nenávidí a druzí jeho tvorbu vyzdvihují až do nebes. Jak je to ale s filmy natočenými podle jeho knih? A dají se Vieweghovy knihy vůbec úspěšně zfilmovat, když jsou z většiny tvořeny vnitřními dialogy postav a popisem jejich nejniternějších pocitů? Naposledy se o to pokusil s Vieweghovou knihou Román pro muže režisér Tomáš Bařina, kterého si divácká veřejnost pravděpodobně pamatuje jako tvůrce příjemné letní komedie Bobule.

Musím se přiznat, mí milí drazí, je to tu zas. Více než 18 let po debutním dohrání prvního Maria na pofidérní kopii legendární konzole se historie opakuje. Tehdejší mozoly se opětovně stigmaticky otevírají a hodlají s nadšením eruptivně hnisat. Ó jé, hořkosladké martyrium, jež právě nadchází, jest příjemné nadevše. Edgar Wright totiž rozhodně ví, jak se tvrdí muzika. A je přitom zcela jedno, že Michael Cera je tu znovu za Štěpána Šafránka postPixies generace, v níž si popkulturní poetové na vlnách sociálních sítí posílají stručné gratulace ke krátkodechým úspěchům.