Strana 30 - film-recenze

Včera (ve středu 21. dubna) měl ve zlínském Velkém kině premiéru nezávislý studentský snímek Seth. Velmi dobře organizovaná premiéra přilákala velké množství diváků, studentů a různých umělců nejen ze Zlína. Produkční snímku Monika Bajerová přichystala zajímavý doprovodný program v podobě výstavy obrazů Veroniky Daňkové, které se nesly v duchu scén ze smínku Seth.

Olga Špátová jako režisérka a kameramanka v jedné osobě otevřela opět velmi diskutované téma pražské knihovny na Letné a zároveň velmi barvitě zavzpomínala na jejího autora, architekta Jana Kaplického, v dokumentu Oko nad Prahou, který měl premiéru ve středu 14. dubna. Téma knihovny na Letné je opět díky tomuto dokumentu poměrně aktuální. Nejeden divák by si sice myslel, že vše smrtí jejího autora skončilo, ale opak je pravdou.

„Nejkontroverznější snímek festivalu v Cannes.“ Tak mimo jiné bývá označován von Trierův nejnovější film, který na loňském ročníku předávání Zlatých palem opravdu rozproudil silné emoce. Antikrist láká. Přinejmenším náročnější část publika. Láká svým názvem, láká von Trierovou pověstí podivínského génia, láká svou kontroverzí. Láká neuchopitelností. Antikrist je temný a neprostupný. Antikrist nutí k zamyšlení, a to nemají diváci, kteří se chtějí především bavit, rádi, protože je vytrhuje z jejich diváckého poklidu…

Někdo děti mít nemůže, jiný je čeká a mít je nechce a někdo další je měl a přišel o ně. Děti a rodičovství jsou témata, která v různých podobách řeší spousta lidí. A právě takovým lidem věnovala Alice Nellis svůj nejnovější film. Mamas a papas, to je smutná komedie o lidech, které potkáváte běžně kolem sebe.

Nebe zbarvené všemi odstíny šedi. Prach a špína, které se nelze zbavit. Cesta, která vede odnikud nikam. Tempo chůze zvyšující se nepříjemným pocitem z pronásledování. Post-apokalyptický svět amerického spisovatele Cormaca McCarthyho, který v roce 2007 získal za román Cesta Pulitzerovu cenu, dokáže rozechvět pochmurné struny a představy, o jejichž existenci jste možná ještě nevěděli.

On létá po celém světě a na své milované dítě nemá moc čas. Ona je vytížena prací a na své milované dítě také nemá moc čas. O dítě se tedy stará pečovatelka z druhého konce zeměkoule, která díky tomu může posílat peníze na druhý konec zeměkoule svým dětem, na které nemá čas. Jak prosté, jak typické, jak absurdní.

Očekávat od nových verzí ve své době přelomových a dodnes uznávaných hororů skutečnou kvalitní podívanou je velký omyl. Za poslední dobu se u nás objevila dlouhá řada takových snímků, které byly sympatické tím, že se na rozdíl od ostatních hororů netajily zjevnými vykrádačkami. Jen málokterý se však stal osobitou a především důstojnou moderní verzí svého originálu (z toho bahna lze vyjmout třeba Zombieho Halloween). A jak dopadl nejnovější hororový remake, Vlkodlak režiséra Joe Johnstona?