Strana 42 - film-recenze

Když plukovník Claus von Stauffenberg položil 20. července 1944 svou tašku s odjištěnou bombou k nohám Adolfa Hitlera, měl za sebou diktátor už víc než deset takových pokusů a štěstí vpravdě pekelné ho dále provázelo na každém kroku. Ne tak jeho válku a „tisíciletou“ Říši… A ne všichni Němci ji chtěli stejně jako on dotáhnout do „konečného vítězství“, které se již dlouho rýsovalo na všech frontách. Historii největšího protihitlerovského spiknutí a toho, jak chtěli jeho účastníci chytře využít vlastní plán nacistů na záchranu Berlína s názvem Operace Valkýra, natočil talentovaný Bryan Singer.

Nepříliš dlouho po velkofilmu Bathory přichází do českých kin další historický kostýmní snímek slovenské provenience, i když v mezinárodní koprodukci. Mohlo by se zdát, že jde o (znovu)zrození slovenské kinematografie i na tomto poli, nejspíš však zůstane jenom u zdání.

Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film. Nominace na Oscara, která bude s velkou pravděpodobností na konci února proměněna. Nominace na Zlatou palmu z Cannes 2008. Šest sošek Ophirů (ceny Izraelské filmové a televizní akademie). Mnoho dalších nominací a ocenění. Chce se říct: Co je to za film, že se líbí Američanům, Evropanům i Asiatům? V animovaném dokumentu Válka s Bašírem (2008) se jeho režisér, Ari Folman, za pomoci svých bývalých spolubojovníků i odborníků, pokouší zjistit, co dělal, kde byl a co cítil v době masakru Palestinců v libanonských uprchlických táborech Sabra a Šatíla, který se udál v roce 1982. I přesto, že se tehdy jako mladý voják izraelské armády nacházel v jejich blízkosti, si totiž nic nepamatuje.

Tereza Nvotová, mladá dokumentaristka, si za zdroj svého prvního dokumentu vybrala látku, kterou zná a které rozumí nejlépe – svoje dětství. Částečně jej strávila v bilingvální a evangelikální „Škole zítřka“. Američtí a slovenští misionáři z „náboženského“ Hnutí víry jí vtloukali do hlavy pseudoježíšovské slogany a nutili ji mávat rukama nad hlavou. Cílem jejího snímku, Ježíš je normální!, mělo být vyrovnání se s Bohem, církvemi i se sebou samou. A protože škola, kterou navštěvovala, už překvapivě neexistuje, začala se zajímat alespoň o lidi stejného typu. Jestli si to režisérka a scenáristka v jedné osobě mezi těmi poskakujícími a šťastnými lidmi z Triumfálního centra víry srovnala, se z dokumentu ale nedozvíme.

Ernesto Che Guevara de la Serna – revolucionář, lékař, politik, myslitel. Bojovník proti diktatuře a imperialismu a ikona komerce textilního průmyslu. Pro někoho masový vrah, pro jiné legendární, takřka svatý osvoboditel. Pro jedny jenom symbol idealismu, který nosí na triku a nevědí o něm nic, pro druhé, kteří vědí více, rozporuplná osobnost, bez níž by se dějiny možná ubíraly zcela jiným směrem.

Valérie je mladá, krásná, vzdělaná a inteligentní. A především má ráda sex, víc než cokoli jiného. Až tak, že je na něm závislá a nemůže bez něj vydržet ani den. Nikdy nemá dost, nepotřebuje okolo toho mluvit, nestydí se a vůbec na nikoho se neváže. Bez ohledu na to, jak lákavě to může znít, stejně jako každá jiná závislost i nymfomanie jí ze života může udělat peklo.

Od doby, kdy byl Clint Eastwood ušpiněným zarostlým pistolníkem ve spaghetti westernech, uteklo již hodně vody. Od té doby se stal především uznávaným režisérem, jehož filmy sbírají Oscary jako třešně. Je docela dobře možné, že nejnovější nedopadne jinak, a díky Clintově učenlivé režii i ve vysokém věku si to taky zaslouží.