Strana 46 - film-recenze

Rusko obsazuje všechno, co se dá. Jižní Osetii, přední stránky novin a teď i NeKulturu. Ač nechceme být poslužní ruské propagandě, u nového filmu Nikity Michalkova tak budeme muset učinit. Jeho Dvanáct je propagandou prošpikovaná tak dokonale, že si toho člověk, kterému je Putin putna, nevšimne, ale všimnout by si měl.

Navzdory četným zvěstem o kritickém stavu slovenského filmu k nám nyní přichází snímek právě od našich východních sousedů – tragikomedie (oficiální označení „černá komedie“ není příliš přesné) Poločas rozpadu režiséra Vladimíra Fischera (*1962), který tímto snímkem debutuje na poli celovečerního hraného filmu.

Čeští distributoři si s uvedením některých filmů nevědí rady, a tak není divu, že mnohé české premiéry přicházejí až několik let po těch světových. Film dánské režisérky Susanne Bier Po svatbě se v našich kinech objevil po více jak dvou letech, a to ve stejné době, kdy je na DVD vydáván její první americký film Spálené vzpomínky (2007). Lepší pozdě nežli vůbec.

Snímků s válečnou tematikou se dnes natáčí nemalé množství, jen malá část z nich se však zabývá událostmi 1. světové války – mezi ně patří i Rudý baron, který právě přichází do českých kin. Snímek vzniklý v koprodukci Německa a Velké Británie oživuje postavu legendárního pilota, pruského barona Manfreda von Richthofena, který se během svého krátkého života stal upřímně obdivovaným i propagandou zneužívaným válečným hrdinou...

Nejslavnější báseň české literatury konečně zfilmována! Vždyť to znáte: „Byl pozdní večer, první máj…“ Jenomže mladé generace už dnes moc nečtou a jestli někdo vůbec, rozhodně ne poezii. Snad taky proto se na možná nejznámější básnickou skladbu můžeme podívat konečně taky na plátně, ať haranti vědí, o čem že ta láska je. Naštěstí, nebo bohužel? To už je záležitostí vkusu. (A taky hodnot, ale psát v současnosti o hodnotách je ještě marnější než mluvit o poezii.)

Komiksoví hrdinové jsou zase jednou pořádně v kurzu. A tak se krátce po nových dobrodružstvích Netopýřího i Železného muže, a rovněž velikého zeleného nerváka jménem Hulk setkávame po čtyřech letech opět i s klukem přímo z pekel, který se tentokrát nebude potýkat jenom s několika obřími oslizlými monstry, ale bude mít co do činění se starým dobrým ohrožením celého lidstva.

Jméno režiséra Sirotčince – Juana Antonia Bayony (*1975) – nejspíš divákům mnoho neřekne, koneckonců se jedná o celovečerní debut tohoto talentovaného tvůrce videoklipů a krátkometrážních snímků. O něco slavnější postavou, spjatou s tímto mexicko-španělským snímkem, je bezesporu jeden z jeho producentů, uznávaný režisér Guillermo del Toro (Hellboy, Faunův labyrint). A pakliže dodáme, že tento velezkušený filmař se svému mladšímu kolegovi Bayonovi i zmiňovanému filmu upřímně obdivuje a že Sirotčinec je jedním z mála reprezentantů hororového žánru, jež si dokázaly vysloužit uznání filmových kritiků, každému musí být jasné, že horor přicházející nyní na plátna českých kin bude událostí dosti výjimečnou...