Strana 5 - film-recenze
Kategorie: film-recenze
The Artist (Umělec) je sladkým snem o minulosti Hollywoodu
Toho bohdá nebude, aby francouzský němý film Oscara získal! Nebo ano?! The Artist (Umělec) k tomuto cíli směřuje. Již je nominován v devíti kategoriích, včetně nejlepšího filmu, režie, mužského hereckého výkonu pro Jeana Dujardina, ženského hereckého výkonu ve vedlejší roli pro Bérénice Bejo či hudby. To by v tom byl čert, aby aspoň pár zlatých sošek neputovalo za Velkou louži.
Francie vysílá do Afghánistánu speciální jednotku. Naštěstí jen na plátně
Speciální jednotka je francouzskou odpovědí na americké akční snímky ze současných či nedávno minulých ozbrojených konfliktů. V tomto žánru nejsou Francouzi příliš zkušení. S ještě menšími filmovými zkušenostmi do tohoto projektu vstoupil režisér Stéphane Rybojad. Je to totiž jeho celovečerní hraný debut. Francouzský pohled na téma účasti francouzských vojáků a novinářů v konfliktech v Iráku a Afghánistánu je ovšem velice osobní. Je to způsobené jednak tradičně silným francouzským nacionalismem, jednak nedávno minulými událostmi.
Kolísavý Signál by potřeboval lepší filmové zázemí
Před nedávnem se stala velkým hitem českých rádií skladba Půlnoční z Aloise Nebela natočeného rotoskopickou animací. Hlavní písnička filmu Signál nazvaná Čekám na signál by se svou chytlavostí a jednoduchým textem mohla také usadit. Jestli se totiž potvrdí, že má české publikum slabost pro morálně pochybné charaktery jako v loňském sukcesu Muži v naději, čeká film Signál velká budoucnost.
Hugo a jeho velký objev je Scorseseho osobní vyznání lásky kouzlu kinematografie
Legendární americký režisér Martin Scorsese se ve svých filmech vždy zabýval především temnými aspekty lidské povahy a společnosti. Nyní přichází do českých kin jeho poslední počin Hugo a jeho velký objev, který do Scorseseho předcházející filmografie příliš nezapadá, neboť se od začátku své reklamní kampaně prezentuje jako (trojrozměrná) dobrodružná podívaná pro celou rodinu. Tato žánrová nálepka ovšem působí částečně klamavě, protože Hugo a jeho velký objev je ve své podstatě docela jiným dílem.
Den zrady v éře poradců
Politické prostředí je semeništěm i shromaždištěm podvratných charakterů, které kvůli pokřivené touze po moci nasazují masku, aby obalamutily prostý lid. Ten jim ve své nevědomosti přiřkne pravomoc a bez vlastní iniciativy zůstává ve spárech takového člověka. Den zrady není o takových bezpáteřních uzurpátorech moci. Pojednává o složité osobnosti, která chce být strůjcem cesty k moci, ale ne jejím přímým držitelem. Ať je cena jakákoli.
Děti moje jsou opotřebovaným vedlejším produktem nezávislého filmu
Novinka George Clooneyho má pověst „filmu, co všude sbírá ceny“. Nicméně rozporuplné přijetí snímku českými recenzenty a potažmo diváky naznačuje, že Děti moje pravděpodobně nebudou natolik zásadní událostí, jak se na začátku roku podle zvěstí zdálo. A to i přesto, že za dílem kromě Clooneyho stojí oscarový režisér a scenárista Alexander Payne (Bokovka).
Film Bůh masakru je divadlo pro cinefily
Mezi všemi lednovými novinkami ostřílených filmových legend (Fincher, Creonenberg, Ritchie) je také hvězda, která září nejdéle. Roman Polanski se ve svém nejnovějším počinu vzdal okázalých výprav i odkrývání státních tajemství, jak tomu bylo v jeho předešlých třech snímcích (Pianista, Oliver Twist a Muž ve stínu) a zabývá se komickou nízkostí nás smrtelníků v divadelně komorní grotesce ze života.