Strana 52 - film-recenze

Ženy naučí člověka, co je to pořádné utrpení i opravdické štěstí, ať chtějí nebo ne. Benjamin Barker to ví. Pokud nezasáhne něco (nebo někdo) zvenku, nic nemůže narušit jeho neotřesitelné štěstí. Jenomže mimo jeho zlatým sluncem prozářený svět je toho mnohem mnohem víc, viktoriánský život se všemi svými extrémy i paradoxy – a on má již brzy poznat, že život je pestřejší a zvrácenější, než si kdy myslel, a stát se jednou z ikon hrůzy a stylu světové literatury, divadla a filmu jako Sweeney Todd, ďábelský holič z Fleet Street.

Je to jenom chvíle, co jsme se vraceli do 20. století v příběhu o chytrých překupnících drog a neúnavných policistech. A ještě menší, co jsme se nořili do světa ruských zločineckých rodinných klanů na západě. A už jsou tady opět, jedni jako druzí, aby se sekali, válčili a prožívali osobní dramata.

Režisér Joe Wright se po úspěchu s filmovou adaptací Pýchy a předsudku Jane Austenové vrátil opět ke zpracování knižní předlohy a tentokrát ještě úspěšněji (za což mluví i nominace na všechny cenné sošky). Kniha Pokání známého britského „básníka perverze“ Iana McEwana, v které se i on sám tak trochu zklidňuje a nechává naplno vyniknout svou vyzrálost a pevné autorské uchopení děje, však neudělala z filmu „jen“ otrocky doslovnou adaptaci. Wrightovi se podařilo nemyslitelné – i přes velikost jednoho z nejzajímavějších románů posledních dob vtiskl filmovému zpracování jeho vlastní svébytnost.

„Ahoj. Jmenuju se Robert Hawkins a tohle je moje rozlučkové video. Doslova. Úplně. Ještě o tom nevím, ale do Japonska se nikdy nevydám, za několik hodin bude New York srovnán se zemí, proměněn v ruiny a já i všichni mí přátelé budeme mrtví.“

Gabriel Garcia Márquez patří k nejznámějším a nejčtenějším světovým spisovatelům. Napsal hezkou řádku děl, je nositelem Nobelovy ceny, přítelem Fidela Castra a věhlasnou osobností. V neposlední řadě mistrem skvělé marketingové strategie, která má na svědomí, že je každé jeho dílo celosvětově očekáváno jako kulturní událost. Nejnověji prohlásil, že píše poslední knihu, kterou dokončí právě v den své smrti. Ještě zvýšit jeho popularitu by měla filmová adaptace jednoho z jeho nejslavnějších románů Láska za časů cholery.

Renesance postapokalyptického žánru je dávno za námi. Všechny vize zničení světa přírodními silami si odbyly své kolem přelomu tisíciletí, po nich přišla obroda mrtvých živých čili zombie filmů a teď přichází legenda. Hurá ke konci světa aneb zombie apokalypsa s lidskou tváří.

Celovečerních dokumentů v našich kinech je jako šafránu. A těch zaměřených na významné osobnosti ještě méně. Podobný projekt týkající se osobnosti české je pak úplnou raritou. V případě filmu o Janu Saudkovi je ale namístě dotaz, do jaké míry je tohle dílo skutečně (jenom) dokumentem…