Strana 62 - film-recenze

Dávno jsou pryč časy animované disneyovské exhibice, kde hlavní postavy více aspirují na pěveckou kariéru než na kariéru akčního hrdiny. Víla Ariela už je pasé. Kýčovitou roztomilost vystřídala počítačová originalita hlavních postav animovaných filmů. Příjemně zpěvné téma vystřídaly akční sekvence, míšené se špetkou romantiky a patetičnosti, poskytující místo pro rychlý oddech od a hlavně před další honičkou. Přesně v tomto duchu je i nový animovaný snímek z produkce DreamWorks s názvem Spláchnutej, který tuto tezi razí, ale zároveň se ji v jistých ohledech snaží popřít.

I přes snahy mnohých zasvěcenců, kritiků i některých tvůrců vytvářet škatulky, žánry, druhy nebo vlny rozdělující a pořádající jakékoliv tvůrčí počiny do chlívků se právě v těchto chlívech vždy zaručeně alespoň jednou za čas urodí podsvinče nezařaditelné. A co že je právě na tomto filmovém prasátku tak zvláštní?

Film Zajatci mlhy (2005), uvedený na letošním MFF Karlovy Vary v sekci Na východ od západu a vyznamenaný mimo jiné cenou za nejlepší debut (Iris of Tomorrow Prize) na New Montreal Film Festival, je režijním debutem Artema Antonova, natočeným v rusko-německé spolupráci – a o rusko-německých vztazích také vypráví, odehrává se totiž v zimě roku 1944 a jeho hrdiny jsou nacističtí a sovětští vojáci, kteří se ve vleku válečných událostí musí naučit "táhnout za jeden provaz".

Jsou filmy, které působí jako levné kopie, jiné zase vylepšují původní námět a další na něj navazují s menším či větším úspěchem. Odsouzeni zemřít je jedním z mála, kterým se podařilo adaptovat námět jiného filmu v sevřenější formě, aniž by se procesu jeho tvorby byť dotknul někdo ze štábu jeho duchovního předchůdce. Jak a proč tomu tak je?

Borat je Kazach. Borat je žurnalista, sexista, antisemita a geniální vývozní artikl. Borat je Ali G a oba jsou Sacha Baron Cohen. Borat je způsob, jak nastavit zrcadlo západnímu světu a potrhat se u toho smíchy. A Borat je film, který nesmíte zmeškat, pokud ovšem nejste dítě, feministka, žid, Kazach, puritán, či prostě člověk se slabými nervy. Pokud se vás ani jedna ze zmíněných eventualit netýká, čtěte dál. Pokud ano, zůstaňte doma, tento film by vám mohl vážně ublížit.

Některé filmy s vizemi budoucnosti se snaží apelovat na určitou stránku dnešního lidského vnímání světa, jiné zase obrací pozornost od světa na lidi samotné a jiné zase útočí na osobu každého jednotlivého diváka a žádají na něm odpověď na otázku – uděláš s tím něco? Není mnoho takových snímků, kterým by se právě to třetí jmenované povedlo tak, jako to dokázali Potomci lidí.

Souboj, kde směšný empirismus neustále naráží na kouzla, šalbu a iluze jednoho člověka, který nechce nic jiného, než získat zpět svou dávnou lásku. Souboj plný nechutných klišé, která jsme viděli už stokrát a stokrát. Souboj, kde je předvídatelnost děje prakticky samozřejmostí. Takový a ne jiný je děj Iluzionisty, který drží nad vodou jen herecký výkon Edwarda Nortona v podobě tajemného mága Eisenheima, zajímavá hudba a obraz.