Strana 65 - film-recenze

V bohem zapomenutém světě, na území pod východními Karpaty na zřícenině Šarišského hradu se setkává šest hrdinů dokumentu Iné svety. Režisér Marko Škop pojal obraz kraje, obzvlášť tak kulturně vzdáleného našemu světu, netradičně. Svojí mozaikou šesti rozdílných povah vyzdvihuje originalitu jedinců na důkaz toho, že lidské hodnoty se mohou ukrývat kdekoli.

V kuloárech filmových fanoušků neustále stoupá obliba jihokorejských snímků a právě jedním z nejoblíbenějších tvůrců je Chang-wook Park, tvůrce pro někoho šokujícího, pro někoho nádherného, dnes do jisté míry kultovního Oldboye. A když už někdo prorazí s jedním výborným filmem, nutně se zvedne vlna zájmu o jeho ostatní díla. Nejinak je tomu i nyní, kdy do české artové kinodistribuce přichází pokračování, alias poslední díl trilogie, Nebohá paní Pomsta.

Bezprostředně po projekci se jeden z novinářů zeptal režisérky Marty Novákové, proč se rozhodla pozměnit konec filmu a namísto obou hlavních postav Marty a Marka nechala zemřít pouze Marka. Čerstvá absolventka režie na FAMU jen rozpačitě pokrčila rameny s tím, že vlastně neví. Bylo to výstižné. Film totiž budí dojem, že Marta Nováková nevěděla, co dělá, po celou dobu natáčení.

Máme tady další hudební film se spoustou tanečních kreací a s romantickým příběhem. Tyler Gage nezná nic jiného než večírky, kam mají vstup jen takoví gangsteři, kteří se prokázali nějakou špatností proti zákonům, což takový outsider jako Tyler Gage zvládá hravě. A aby tvůrci nezklamali milovníky tradiční love story, na scéně se objevuje pravý opak Tylera v podobě krásné ctižádostivé primabaleríny Nory, studentky elitní umělecké školy.

Pět let po teroristických útocích na World Trade Center přichází do kin snímek oscarového režiséra Olivera Stona, jenž zachycuje 11. září očima dvou policistů a jejich rodin. Podařilo se kontroverznímu filmaři dostát svému jménu, nebo snímek utopil v melodramatické fresce?

Nestává se často, že česká kina navštíví dokumentární film. Velmi zřídka se pak jedná o dokument z české produkce. Zdá se ovšem, že k režisérce Erice Hníkové se tento fakt nějak nedonesl, a tak již podruhé atakuje kina dílem, které lze jen stěží zařadit do středního proudu.

Film plný konfliktů, životních křižovatek, zpěvu, žen a rumu. Takový je Havana Blues, snímek, který určitě kubánské ministerstvo kultury nenechalo projít cenzurou, aby pak mohl stejně jako jeho hrdinové úspěšně působit ve zbytku světa.