Strážci – Watchmen

Strážci – Watchmen napsaní Moorem a zilustrovaní Davem Gibbonsem vyšli v letech 1986 a 1987 jako příspěvek k nové vlně vážnějších a inteligentnějších komiksů a již hezkou řádku let platí za nejlepší grafický román všech dob. Tvůrci zde dekonstruují mýtus superhrdinů, kteří nemají nadpřirozené schopnosti, jenom bojují proti zločinu jako maskovaní ochránci a ne všichni k tomu mají jenom ty nejušlechtilejší důvody. V roce 1985 je už ale jejich slavná éra dávno pryč, živoří na okraji společnosti a jenom vzpomínají na zlaté časy. Trpí osamělostí, bolestmi, stárnutím a nenávistí davů. A hlavně vědomím, že ani jejich výjimečné schopnosti a odhodlání nezmůžou nic proti větším silám lidstva. Sovětský svaz a Spojené státy jsou totiž na pokraji nukleární války a ani veliký Dr. Manhattan, fyzik, který se stal po nehodě v silovém poli bytostí s neskutečnými schopnostmi, nemůže zřejmě zachytit všechny jaderné hlavice nepřátel. A vlastně je mu to docela jedno – v jeho nové podobě je mu svět lidí, těch podivných biologických substancí, už velice vzdálen. V téhle situaci někdo zavraždí Komedianta, superhrdinu, který pracoval pro vládu, a do pátrání po pachateli se pustí jeho zatvrzelý a neúnavný kolega Rorschach. A tady příběh jenom začíná…

A zdaleka to není vše. Knižní předloha tohohle snímku obsahuje několik vypravěčských rovin, retrospektiv, které osvětlují jednotlivé postavy, a nekonečných odboček od toho, co bychom mohli nazvat hlavním dějem. I přesto je fascinující. Má tu výhodu, že můžete kdykoli přestat a promyslet si, co jste se právě dověděli, nebo zalistovat zpátky. U monstrózního tříhodinového filmu, který se to tam všechno pokouší narvat, s tím může nastat menší problém…

O zfilmování měli zájem producenti akčních snímků Lawrence Gordon (Smrtonosná past, Predátor, Tomb Raider, Hellboy) a Joel Silver (Matrix, Smrtonosná zbraň, V jako Vendeta) již koncem 80. let, režírovat měl Terry Gilliam. Ten ale Strážce označil za nezfilmovatelné a od té doby je to jeden z jejich nejčastějších přívlastků. Studia se ale o adaptaci nepřestala snažit a celá léta si ji přehazovala jako lákavou a horkou bramboru. Vážným adeptem na režii měl být Darren Aronofsky, kterému by Strážci dobře zapadli do jeho náročných a zároveň pekelně zábavných i myšlenkově obsažných děl, ten pak ale upřednostnil Fontánu. Nakonec se k tomu dostal Zack Snyder, který upoutal výborným remakem Romerova Úsvitu mrtvých v roce 2004 a pak se stal světově proslulým, obdivovaným i zatracovaným tvůrcem extrémně stylizované 300: Bitva u Thermopyl (2006), adaptaci krvavého hrdinského komiksu Franka Millera.

Strážci se tedy můžou pyšnit tím, že jejich předlohou je „nejvíc oceňovaný grafický román všech dob“, a to v sobě zákonitě nese problém, jak se s tak proslulou – a hlavně problematickou – předlohou vyrovnat. Výsledkem může být (a byla by to škoda), že spokojený nebude nikdo. První ohlasy se jenom třesou bouřlivými diskuzemi, které jen tak nezmizí. Jako recenzent filmu bych se rád zaměřil jenom na něj, bohužel v tomhle případě to nijak není možné. Film samotný je divácky hodně těžko stravitelný, protože Snyder překopíroval předlohu mimořádně poctivě a příval informací, postav, myšlenek a dějů vás snadno může zavalit. Je jasné, že na nějaké experimentování s filmovou formou, jak to předvedl u 300: Bitva u Thermopyl, tady moc prostoru není, rozpohybování Mooreova komiksu mu ale jde dobře.

Některé scény překvapí hudbou, kde zazní slavné hity minulých dekád a jejich spojení je velice emocionální, protože skvěle navozují retro atmosféru. Ta je ostatně výborně hmatatelná od trikové titulkové sekvence, která podává krátký přehled dějin Ameriky od Kennedyho k Reaganovi. Akce tady moc není, ale když už na ni přijde, je to nářez. Dialogy jsou hutné a herečtí představitelé jsou vybráni typově mimořádně přesně. Potěší hlavně Komediant Jeffreyho Deana Morgana, který si svůj post superhrdiny náležitě užívá s cynickou hovadskostí, protože mlátit a zabíjet lidi ho prostě baví. I přesto, že je pro něj legrací zastřelit těhotnou ženu, dojme vás, když vidíte jeho slzy… Naprostým tahounem je pak Rorschach v podání Jackieho Earla Haleyho, který mu propůjčil nesmiřitelnou nekompromisnost a buldočí výdrž v hledání pravdy a spravedlnosti, kterými si léčí vlastní traumata. Billy Crudup jako Dr. Manhattan je dokonale odtažitý a nepřítomný, stal se totiž čistou energií a lidé jsou pro něj již jen jedním z miliard atomů mozaiky zvané vesmír. Mírně pak rozladí Matthew Goode v roli Adriana Veidta, protože neplní tak celkem představu o krasavci antického typu s megalomanskými sklony, nejobratnějším ze superhrdinů, který je zároveň miliardářským magnátem a nejchytřejším člověkem na planetě. A hlavně – on šišlá!

Nutno říct, že v jednotlivostech i mnoha celých scénách jsou Strážci naprosto úchvatní a strhující. Problém ale je, že aby postihli celou tu rozmáchlou fresku, musí často přeskakovat v čase i prostoru a pro diváky to není nijak pohodlné. I když nejste hlupáci, pokud neznáte předlohu, můžete se v tom trochu motat a divácký požitek není jaksi jednolitý a plně uspokojivý. Co tedy mohu zhodnotit stoprocentně, je jenom čistě převedení tak náročné látky do celovečerního filmu (třeba takový televizní seriál s více vrcholy a stupňováním by tomu slušel víc). Jedno médium je tady převedeno v druhé, možná trochu mechanicky, ale přesto obratně a zřejmě to v tomhle případě jinak ani nešlo.

Nemá smysl hádat se donekonečna a piplat se v detailech. Jenom když to někoho baví… Film je prostě jiný prostor a jiné jsou i jeho zákonitosti. Silné stránky předlohy jsou sice mírně osekané, ale zachované až pozoruhodně precizně, včetně mnohostranného myšlenkového i společenského přesahu. Možná je to nekritické, ale slabých stránek tu prostě není. Můžeme se bavit o tom, proč takhle převádět, ale to je již debata o něčem jiném. Pokud zůstaneme u filmu s ohledem na předlohu, těžko říct, co vyčíst snímku, který s sebou už napřed nese tak velké zatížení, ale ve svém převedení v rámci toho, co všechno mohl dosáhnout, je téměř dokonalý. Zack Snyder se inteligentně vyhýbá všemu, co bývá „znalci“ vytýkáno hollywoodským velkofilmům. Své předlohy se věrně drží. Neplýtvá samoúčelně efekty. Není příliš doslovný. Ve své filmové formě je prvotřídní. Není politicky korektní a nevyhýbá se brutálnímu násilí ani nahotě. Neplýtvá patosem (a jak by mohl!).

Je tedy na každém divákovi samotném, jak to přijme. I přes nepohodlnost celku, z kterého se stal doslova filmový kolos, je požitkem sledovat každou jeho jednotlivou složku. I když jsou Strážci jednim směrem stejně utahaní jako tahle recenze, potýkají se s tolika morálními, společenskými, politickými i vědeckými problémy, až zůstává člověk jenom fascinovaně zírat, jak je mohl jediný autor dostat do jediného, komplexního a plně kompaktního celku. K tomu ještě propojeného příběhem, který dokáže fungovat i sám o sobě, stejně jako mnohé další příběhy uvnitř něj.

Když už si v Hollywoodu myslí, že i takové dílo musí být zfilmováno, aby se na něm vydělalo, lépe to snad udělat nešlo. Rozhodně ne v jediném filmu. A když bude továrna na sny timto způsobem dál šířit hodnotná díla, proč mu nedopřát jeho zisky? Snyderův úspěch snad přesvědčí producenty aby nevypouštěli jenom bezzubé popcornové mutanty ve spořádaných zástupech. A přitom můžou zasít semínko neklidu do srdce mas. Jen se dobře podívejte… americký sen vám leží přímo před očima!

Strážci – Watchmen (Watchmen, USA – 2009)
Režie: Zack Snyder
Scénář: David Hayter, Alex Tse
Kamera: Larry Fong
Hudba: Tyler Bates
Střih: William Hoy
Hrají: Billy Crudup, Malin Akerman, Carla Gugino, Patrick Wilson, Jeffrey Dean Morgan, Jackie Earle Haley, Matthew Goode, Matt Frewer, Stephen McHattie, Niall Matter, Sonya Salomaa, Matthew Harrison, Carrie Genzel, Jay Brazeau, Isabelle Champeau, Laura Mennell, Robert Wisden
Premiéra v ČR: 5. 3. 2009
Délka: 163 minut