Stud Stevena McQueena je zhmotněním prázdnoty a odcizení

Steven McQueen se již před svou filmovou prvotinou proslavil svými uměleckými počiny na poli experimentálního videa a fotografie. Právě z těchto jeho mlčenlivých počátků vychází i jeho vyjadřování v tvorbě hrané. Stud se na dialogy nespoléhá, a i když se k nim postavy občas uchýlí, nemají informační charakter. Veškeré informace získává divák z pohybů, pohledů a prožitků postav. Z detailně vystavěných dlouhých záběrů, jež jsou každý samostatnou fotografií. Délka záběrů dává možnost vstřebat každý detail. Jemná nuance v pohledu či gestu je ovšem stejně důležitá jako samo pozadí – město.

Zatímco na prožitky postav je soustředěna veškerá pozornost, příběhu jako takovému je věnován velice malý prostor. Vlastně se jedná jen o krátký výsek života Brandona a jeho sestry Sissy (Carey Mulligan). Oba je pojí a zároveň rozděluje jakési nespecifické trauma z dětství. Zatímco Brandon (Michael Fassbender) je dobře situovaný newyorský krasavec, jeho sestra je neúspěšná zpěvačka bez bydlení. To, co mají ale společné, je pokřivená sexualita.

Brandon je neschopný citového prožitku. Je závislý na sexu, ovšem zbaveném veškeré intimity a krásy. Je sevřen ve svém světě studu, masturbací na záchodcích v práci, počítačem plným všemožného porna, návštěvami prostitutek, které sex prožívají stejně jako on. Své sestře se raději vyhýbá, protože ona jediná zná jeho tajemství i jeho démony z minulosti. Pro svět si vytvořil masku bez emocí, která ho chrání. Sissy naopak touží po vztahu, je však neschopna ho navázat. Týrá se pocitem samoty a nenávidí se.

Citová vyprahlost hlavního hrdiny se zračí i v zobrazení New Yorku. Kulisy města jsou proti obvyklému pojetí živého, pulzujícího hnízda jakoby prázdné, chladné. Za strohými pravými úhly, šedí a prosklenými výlohami cizích bytů se skrývají špinavá místa dark roomů, nevěstinců a temných uliček. Přesně jako Brandon – na povrchu typický úspěšný Američan bez osobnostních rysů, uvnitř plný temných potřeb, špíny a studu.

Přestože je Stud velice otevřený v zobrazování sexuálních scén (i díky tomu je logická nepřístupnost do 18 let), nic z toho, co divák vidí, není bezúčelné. McQueen přenesl skrze dokonale celistvé dílo tíseň i na diváka. Sama sexuální závislost hrdiny není účelem snímku, je jen východiskem v zobrazení současného světa z jeho odvrácené strany. Samotný název Stud totiž neodkazuje jen na konkrétní pocit Brandona, ale na pocit vůči světu, který mu ovšem něco provedl. Zatímco za normálního je považovaný Brandonův šéf, který nevěru považuje za pravidelné osvěžení a pocit studu necítí, oběti jsou studem svázané.

Minimalistické vyjadřování podtrhují precizní a strhující herecká ztvárnění Brandona a Sissy. Michael Fassbender byl za tento výkon již oceněn například v Benátkách. Jeho soustředěný a neokázalý projev je pro hollywoodskou hvězdu jeho formátu ojedinělý. Zvládá zobrazení neustálého vnitřního napětí i vypjatou bezmoc a nenávist.

Stud rozhodně není hollywoodským dramatem. Steve McQueen není také typickým americkým režisérem. Jeho zkušenosti v experimentu přispívají k neobvykle působivému „antivyprávění“. Stud nabízí více možných výkladů, ovšem nejednoznačnost není jeho hlavním přínosem. V současném filmu, který klade velký důraz na doslovnost a dialogy, je každý odklon přínosem. Avšak teprve v okamžiku konfrontace s tímto snímkem může v jeho působivosti divák docenit kvality tvůrce.

Stud (Shame, USA, 2011)

Režie: Steve McQueen
Scénář: Steve McQueen
Hudba: Harry Escott

Hrají: Michael Fassbender, Carey Mulligan, James Badge Dale, Nicole Beharie, Jennifer Butler, Lucy Walters, Elizabeth Masucci
Délka: 101 minut
Premiéra: 16. 2. 2012