TACHO – Rez nakousala filmovou káru Daniela Landy

Svou ústřední myšlenku TACHO kopíruje z každého druhého sportovního filmu – „i černý kůň nebo nováček může prorazit a postavit se na zlatý stupeň vítězů“. Film samotný se spokojí s bramborovou medailí.

Místo toho, aby byli tvůrci skromní, škodí si spletitým dějem. Vedle vážné linie s osudem postavy Alexe koexistují humorné postavičky ve vlastních příbězích, které degradují jakoukoliv smysluplnost jeho tragédie. Podobného zneuctění se dopustil i nedávný Román pro muže. Alex (Daniel Landa) se zotavuje z poslední nehody, vyrovnává se s krutou zprávou o svém zdravotním stavu a zaučuje nováčka (Olga Lounová), který mu má pomoci vyhrát závod v Nitře. Do toho vstupují s pravidelností byrokratického úkonu výjevy z dění okolo infantilního mafiána Joža a dvou nezkušených anglických zlodějíčků. Vedlejší peripetie by samy o sobě měly mírný potenciál na vlastní produkci, ale dohromady se pouze povýšeně tváří jako spletenec ve stylu děl mexického režiséra Alejanda Gonzálese Inarritua (21 gramů). Na konci se životy všech zúčastněných střetnou, ale fatálnost tohoto okamžiku je více falešná než geniální.

Je nešvarem, že se scénář nesoustředil na postavu Daniela Landy. Toto pochybení zesiluje ještě doslovná hudba, jež zveličuje žánrový příklon scény. Hravá melodie komediálnosti se rozehraje vždy, když střih přeladí na směšné počínání Joža nebo neobratných zločinců. Vážnější až temné tóny doprovází dramatické úsilí Landy a Lounové o překonání překážek. Autorem soundtracku je sám Landa, který už pár filmů zhudebnil, ale víc se pohybuje mezi muzikály na divadlech, což se na výsledku podepsalo. Jako herec nicméně předvádí slušný výkon, ačkoli jiskry, které se míhaly jemu a dalším v očích, byly spíš vinou technické stránky než zápalem pro věc. Se zvukovou stránkou si každopádně tvůrci vyhráli. Do té míry až udiví, že je jakýkoliv rozumný člověk včas nezastavil. Koledujete si totiž o výsměch, když ilustrujete slova za pomoci vydatných zvukových efektů (představte si, že hovoříte o pádu, a slyšíte k tomu dopad bomby). Studem by se mohli propadnout.

Navíc je smutnou skutečností, že rallye není zrovna vděčným sportem pro filmový materiál. Závodníci nesvádějí nervy drásající souboj bok po boku, ale střídají se. Výsledek závodu je tudíž odvislý od toho, co napíšou na tabuli. Není tak možné akcentovat akční stránku pro adrenalinové vygradování. Kola se sice točí, ale divák uvízl v bahně. Bez problému lze přehlédnout, že závod skončil. Přitom účast v soutěži tvoří cíl všech postav. Moment, kdy Alex dosáhl uznání, nejsou režisérka, střihač ani kameraman schopni ani dohromady vystihnout tak, aby se dotkl i diváka.

Místo toho se jako ozvěna neustále vracejí nezvládnuté příběhové zákruty, které se řežou pomocí pověstné motorové pily na zadním sedadle. Postavy pořádají honbu za zdravotní kartou, jejíž získání by mělo být napínavým elementem vedoucím k samotnému závodu (nicméně není). Málo času je též věnováno objasnění toho, jak se laik dostane k závodům rallye. Souhrnně řečeno, TACHO není špatně natočen a herci odvádí solidní práci. Avšak zážitek z díla kazí technické neduhy a neobratná scenáristická práce. Pokud nejsou zvládnuty tyto základy, nelze přece operovat s větším kontextem a věřit, že vznikne dílo s přesahem a významem. Máme konečně film o rallye, nic víc.

TACHO (ČR, 2010)

Režie: Mirjam Landa
Hudba: Daniel Landa
Scénář: Mirjam Landa, Daniel Landa
Střih: Filip Issa
Kamera: Tomáš Kobolka

Hrají: Daniel Landa, Olga Lounová, George Nicolas, Roman Pomajbo, Martin Havelka, Christopher Rhithin, Julian Pindar, Rudolf Hrušínský ml., Kamila Magálová, Rudolf Hrušínský nejml., Daniel Dangl
Délka: 102 minut
Premiéra v ČR: 2. 12. 2010