Taxidermia – film pro silné žaludky

Jedná se o příběh tří generací – děda, otce a syna –, tedy v podstatě o tři příběhy na sebe navazující a odehrávající se v různých, pro moderní maďarské dějiny však v něčem specifických obdobích – v době druhé světové války, v éře komunismu a v kapitalistické současnosti. Zatímco v oficiálních materiálech se může divák dočíst, že Pálfiho snímek díky svému rozpětí zachycuje proměny Maďarska ve 20. století a stává se tak do jisté míry jeho „kronikou“, nemohu se po zhlédnutí Taxidermie ubránit dojmu, že zmíněná trojice vybraných dějinných úseků zůstává pouhými kulisami, které sice jsou značně kontrastní, ale hlubší vhled do té které doby nám přesto neumožňují.

Hlavní protagonisté všech tří příběhů jsou ovládáni svými touhami, jejichž naplnění jsou ochotni obětovat téměř vše. Hrdinou první epizody je vojenský sluha Vendel Morosgoványi (Csaba Czene), žijící v domě svého nadřízeného, jeho manželky a dvou dcer. V jeho případě je onou touhou docela obyčejný chtíč, který v něm nikdy neuhasíná a jehož ukájení se stává náplní Morosgoványiho jinak všedního života. Počáteční úsek filmu končí jeho pohlavním stykem s velitelovou ženou a narozením jejich dítěte – hrdiny druhého příběhu. Kálmán Balatony (Gergely Tróscányi), již dospělý syn vojenského sluhy z předchozí části, je vrcholovým sportovcem – rychlojedlíkem – a je ovládán touhou společnou všem závodníkům – být ve své disciplíně nejlepší. Na rozdíl od Morosgoványiho vystupuje postava Kálmána Balatonyho ve dvou epizodách, v závěrečné části totiž sekunduje hrdinovi třetího příběhu, kterým je Kálmánův (nyní již v podání Gábora Máté) syn, mladý taxidermista (tj. odborník na vycpávání zvířat) Lájos Balatony (Marc Bischoff). Ten je ve volbě svého životního cíle nejodvážnější – touží po nesmrtelnosti – a jeho povolání mu ke splnění tohoto snu zdánlivě poskytuje vhodné prostředky.

Pálfiho film je specifický především vysoce naturalistickým ztvárněním výše popsaných postav a jejich činností – otázkou je, zda proudy spermatu, zvratků a krve, v nichž se snímek chvílemi utápí, spolu s častými detailními záběry na lidské orgány (a nejen ty vnější) mají nějaký hlubší smysl, nebo zda se jedná pouze o samoúčelnou manýru mající za úkol šokovat diváka (je-li dnes něco takového vůbec ještě možné). Možná lze označit za jednu z kvalit tohoto filmu již samotný fakt, že své diváky staví před podobnou otázku… Snad je Pálfiho snímek veden snahou nahlédnout lidskou bytost v její přirozenosti – o tom, že takový pohled může být značně nepříjemný, není třeba člověka zhlédnuvšího Taxidermii dlouho přesvědčovat.

Po technické stránce patří mezi největší klady filmu práce s kamerou (Gergely Pohárnok), vyžívající se v nezvyklém pohybu a častých detailech, opominout nelze ani kvalitní hudební doprovod (Amon Tobin, Albert Márkos) – obě složky totiž výjimečným způsobem souzní s celkovou poetikou Pálfiho snímku, inspirovanou magickým realismem.

Manželé György Pálfi a Zsófia Ruttkay získali za svůj scénář, který je jejich společným dílem, cenu Sundance/NHK udělovanou nejlepšímu evropskému filmovému projektu (2004) a na Třicátém sedmém maďarském filmovém týdnu posbíral snímek Taxidermia vedle hlavní ceny za nejlepší film i další ocenění ve vedlejších kategoriích, mj. Cenu zahraničních kritiků.

Film Taxidermia patří k těžko zařaditelným snímkům, jejichž cesta filmovými dějinami se obvykle ubírá pouze dvěma směry – buď se stanou kultovními, nebo se dočkají nálepky podivného a nestravitelného díla. Jaký osud čeká Pálfiho snímek, si netroufám odhadnout, ale rozhodně stojí za to na něj zajít – udělat si na podobně kontroverzní záležitost vlastní názor totiž bývá tím nejlepším řešením.

.:Zhlédněte flashový trailer:.

Taxidermia (Maďarsko/Rakousko/Francie 2006)
Režie: György Pálfi
Scénář: György Pálfi, Zsófia Ruttkay
Kamera: Gergely Pohárnok
Hudba: Amon Tobin, Albert Márkos
Střih: Réka Lemhényi
Hrají: Csaba Czene, Gergely Tróscányi, Adél Stanczel, Marc Bischoff, Gábor Máté, István Gyuricza, Piroska Molnár, Géza Heged?s D. a další
Délka: 91 minut
Přístupnost: 18 let
Česká premiéra: 11. 1. 2007