Tokio!

Spojnicí všech povídek je Tokio, město, které předznamenává obraz budoucnosti, ve kterém množství zapříčiní nedostatek. Prvním z příběhů je „Interior Design“ Michela Gondryho (Věčný svit neposkvrněné mysli). Francouzský režisér se inspiroval komiksem Gabrielly Bell „Cecil and Jordan in New York“, s níž spolupracoval i na scénáři. Jejich Tokio zpočátku mate diváka obyčejností a konvenčností, ale pak to přijde. Gondryho fantazie dotáhne strasti mladých lidí hledajících smysl života nejen k představám, ale hlavně k fyzickému zhmotnění. Neužitečnost člověka se mění v užitečnost předmětu.

„Merde“ Léose Caraxe (Milenci z Pont-Neuf) se co nejvíce snaží zapomenout na sterilitu francouzské cinéma de look a japonské hlavní město, které na povrchu vypadá bezchybně, používá k odhalení největších lidských zvrhlostí. Merde je jméno hnusného tvora vycházejícího z kanálů jen kvůli tomu, aby mohl lidi nenávidět a ubližovat jim. Stejně jako Gondry Carax zhmotnil to, co prvotně vnímáme jako abstraktní. Merde (Denis Lavant) je totiž výsledkem našich zlých vlastností. Režisérovi se podařilo cosi neskutečného – dokázal znechutit nás námi. Merdeho si nejdříve totiž pro jeho hnusotu a odlišnost zamilujeme, poté jej začneme nenávidět, později litovat a nakonec se stane naším strachem. Jak je možné, že jedna postavička v zeleném kabátku za tak krátkou dobu dokáže vyvolat tolik emocí? Jak je možné, že se nám něco takového nebo někdo takový může líbit? Dlouhé záběry, pozitivní i obskurní nálada jednotlivých scén, úžasný Merde a jeho ďábelská řeč. Díky tomuto se vyplatí čekat na Caraxe, jemuž natočit nový film vždycky chvíli trvá.

Povídky od Gondryho a Caraxe jsou vždy ovlivněny evropským pohledem na Asii. „Třesoucí se Tokio“ od jihokorejce Joon-ho Bonga (Mutant) ne. Měkká kamera i krásné barvy, uspěchané pohyby i málomluvnost herců jsou pro asijskou kinematografii charakteristické. Bong svým dílkem prorokuje vzhled moderní společnosti – ze všech se stanou hikikomori (lidé, kteří dobrovolně zůstávají ve svých příbytcích a s vnějším světem téměř nekomunikují). I tomuto negativnímu vývoji, jenž by postupně vedl k zániku života, lze zabránit za pomoci lásky (a u Bonga i za pomoci čudlíků). Režisér zobrazil lásku v čisté formě.

Tokio! na toho, kdo neodmítá jeho fantasknost, bude doléhat během filmu i po něm. Gondry, Carax i Bong podrobili moderního člověka studii, jejímž výsledkem je zobrazení nás jako krásných, ale strašlivých bytostí, které se už možná nemůžou zachránit.