Tommyho Peklo (Tommy’s Inferno)

Měli jsme tu Američany s jejich ztřeštěnými komediemi o teenagerech a jejich problémech s kondomy a sexuálními pomůckami všeho druhu. Měli jsme tu Němce a jejich orgasticky přiblblý humor, který ovšem neurazil. A dokonce i my jsme si přihodili pár polínek a prolomili ledy tragikomična, které nám tu začalo s vitalitou bolševníků bujet. A nyní jsou na řadě Norové, aby ukázali, jak se teenagerům žije u nich.

Režisér Gylden?s přivedl na svět dílko sebrané a umně poslepované z věcí, které se válejí všude kolem. Je evidentní, že nehodlal za každou cenu představit světu bláznivou komedii plnou zvratů a omylů, na jaké jsme zvyklí. Namísto toho přišel s filmem, který má ambice vymanit se z distributorské škatulky "teenagerovská komedie" a po vzoru bratrů Wachowských poskládal to nejlepší ze svých (patrně) nejoblíbenějších žánrů. S trochou nadsázky lze říci, že půjdete-li na Tommyho peklo, zhlédnete několik kratších filmů za cenu jednoho lístku. Nenechte se ovšem zmást, nejde o žádný povídkový film. Příběh je naprosto lineární, dynamický a bez větších škobrtnutí, místy dokonce zavání originalitou. Kouzlo Tommyho pekla je spíše v jednotlivých režisérských postupech, které jsou velmi rozumně a citlivě zakomponovány do celku, který se nijak netříští, ačkoliv je jeho obsah tolik různorodý. Hlavní proud režisérských prostředků je samozřejmě komediální se vším všudy. Klipová kamera zaměřená vždy na předmět komiky je podkreslena klasickou komediální hudbou a vtip samotný směřuje většinou bez oklik rovnou do pointy. Tohle jsme už opravdu viděli milionkrát (s rozdílem, že zde se musí ocenit ještě kvalita a decentnost humoru, který se nesnižuje k trapnosti – tolik oblíbené v Americe).

Co jsme ovšem ještě v teenagerských komediích neviděli, je to, co dělá z Tommyho pekla opravdu originální zážitek. Pozorný filmofil rozezná v průběhu snímku mnoho rozličných vlivů z dalších děl převážně americké produkce. Například Tommyho snové vize jako by se zrodily přímo z pera Johna Woo (nechybí melodramatická hudba, zpomalené záběry, dokonce ani kostel a bílá holubice – Wooův autorský podpis). Další očividnou inspirací se zdají být dnes již kultovní filmy režiséra Darrena Aronofskyho "?"/ "?" a Requiem za sen / Requiem for a Dream, a to především v případě, kdy Tommy požije drogu (kamera zaměřená na jeho obličej, která přesně kopíruje pohyby těla, stroboskopický efekt zpomalení a zrychlení děje apod.). A nesmím samozřejmě opomenout tragické a dramatické momenty filmu, kdy se často uplatňuje rychlý střih v kombinaci s rozostřeným detailem – oblíbený postup v akčních trhácích a thrillerech z hollywoodských studií.

Takto paradoxně využité postupy (jen si zkuste představit, jak by teenagerovskou komedii natočil John Woo ) z žánrů, které se dosud komedie týkaly jedině v případě, že je někdo parodoval, oživují zatuchlý vzduch na půdě teenagerských filmů a dodávají Tommyho peklu jistý potenciál zaujmout širší skupinu, než je cílová. Fakt, že se režisér obloukem vyhnul všem trapným zápletkám a na druhou stranu přidal do žánru element nefalšované erotiky, která dodnes spočívala opravdu jen v letmém odhalování ňader a následném záběru na rdícího se hocha, což vedlo ke komickému efektu, přiznává snímku novou neokoukanou kvalitu, na kterou si budeme muset ještě zvyknout.

Jediné, co mě snad dodnes dokáže zarazit, je fakt, že film je opravdu určen dětem všech věkových kategorií a zároveň obsahuje velmi vulgární slovník, vraždu a nahotu. Ale co to povídám, vždyť děti už jsou zvyklé.

(Norsko 2005)
Režie: Ove Raymond Gylden?s
Scénář: Ove Raymond Gylden?s
Kamera: Jon Gaute Espevold
Hudba: Ginge Anvik
Střih: Sophie Hesselberg
Hrají: Eirik Evjen, Anine Eckhoff, Mehran Iqbal, Linn Sk?ber, Atle Antonsen a další...
Distibuce: CINEMART
Premiéra: 10. 8. 2006