Válečný kůň: Spielbergova staromilská klasičnost už přesáhla meze soudnosti

Pokud jde o druhý ze zmíněných argumentů, pak nezbývá, než s ním souhlasit. Štafetové vyprávění se zakládá na principu sledování životní cesty plnokrevníka Joeyho, který se kvůli finanční nouzi svých majitelů ocitne na západní frontě první světové války. Tam se vždy potká s nějakou skupinou lidí, s níž tráví čas. Diváci se vždy seznámí pouze s několika základními atributy těchto postav, načež je Joey předivem osudu znovu poslán do služeb jiných pánů. Do této struktury občas zasáhne krátká scéna s jeho prvním majitelem, mladíkem, který ho vycvičil a který k němu má velmi silné citové vazby.

Netradičně pojaté vyprávění ale narušuje řada drobných nelogičností a zvláštních, do očí bijících „ústřelků“. Už jenom úvod filmu vzbuzuje jisté pochyby. Proč si zkušený farmář koupí štíhlého plnokrevníka, když k orání pole potřebuje mnohem statnější plemeno? Dalším příkladem podobných podivností budiž (prostorově) nesmyslně působící scéna příjezdu německé armády na francouzskou farmu, kde v jednom dlouhém záběru zjistíme, že celý pluk zřejmě trpí krátkozrakostí, protože si nevšimne dvou dobře rostlých koní na vzdálenost zhruba třiceti metrů.

Pokud jde o kýčovitost a citovou manipulaci, stojíme před komplikovanější otázkou. Zastánci Válečného koně tvrdí, že film pouze pracuje se „starosvětskými“ prvky klasické hollywoodské kinematografie. Jenže opravdu to stačí na obhajobu tak moc přeslazených scén, jako třeba závěrečné sekvence podbarvené rozpitou oranží zapadajícího slunce? Pakliže je snímek opravdu dobrý, měl by umět obstát i sám o sobě a nejen skrze svoje odkazování ke starším dílům, protože pak se stává záležitostí pro úzkou skupinu fanoušků oněch starých bijáků. A kolik diváků u nás zná ony staré filmy režisérů Johna Forda nebo Victora Fleminga? A kolik z nich v nich najde jejich vazby na Spielbergovu novinku? A copak snad neexistuje nějaká skupina lidí, která tyto snímky nikdy neměla ráda, a tudíž v ní Válečný kůň bude asociovat pouze negativní pocity?

Jestli se ale podíváme na recenzovaný film z jiné perspektivy, můžeme si všimnout, že funguje poměrně dobře jako miniaturní průvodce bojišti západní fronty. Ukáže zásadní proměnu stylu boje, nové typy zbraní, zavede nás do obou znepřátelených táborů i k obyčejným lidem, kteří se války zúčastní pouze jako nedobrovolní zásobovatelé či pracovníci. Spielbergův pohled na válku se ovšem nedokáže zbavit dojmu naivity, protože v jeho perspektivě byli skoro všichni její účastníci hodní lidé a ty ohromné boje byly spíš takovou historickou povinností. To sice opět můžeme vysvětlit vazbou na staré hollywoodské filmy, jenže to nás vrací k předešlé diskuzi o tom, jestli mohou být kvality snímku obhajitelné skrze jeho uvědomělou práci s prvky jiných děl.

Ve Spielbergově podání válka prostě nepůsobí tak odstrašujícím dojmem. Podíl na tom má i fakt, že mnoho násilných okamžiků nějak rafinovaně ukrývá. A když přece jen předvede trochu špinavou bitevní scénu, vypadá sice celkem hezky, ale nějaké dávky napětí či emocí bychom se v ní dohledali marně. K postavám totiž nemáme kvůli štafetovému vyprávění vyvinutý patřičný vztah. Bojové sekvence jsou navíc natočené spíše v dlouhých záběrech (nasnímaných ve velkých celcích), a tak připomínají jakousi estetizovanou choreografii umírání.

Nakonec nám tu zbývá onen slavný a vychvalovaný kůň a jeho smutné oči. Největší poklonu si tedy zřejmě zaslouží cvičitelé zvířat a trikoví specialisté, neboť v několika nebezpečných momentech sotva poznáte, jestli je Joey opravdový, nebo digitální (či model). Pochvalná prohlášení o hereckých kvalitách koně se ale zdají být poněkud komická. Kamera prostě občas zabere jeho prázdné oči, které v kontextu scény vypadají zamyšleně nebo pozorně vnímající. Jeho herectví je tedy spíše vítězstvím dokonalého řemeslného umu. Protože pak bychom mohli rovnou otevřít diskuzi o tom, který kůň hrál lépe, či snad jestli je dokonce netrumfla emotivní husa. Stáli bychom tak jen krůček od smutného uvědomění, že Válečný kůň ve výsledku nejvíc připomíná výpravnější (a trochu lepší) rodinný film o zvířátkách, která hledají cestu domů.

Válečný kůň (War Horse, USA, 2011)

Režie: Steven Spielberg
Scénář: Lee Hall a Richard Curtis (podle knihy Michaela Morpurga)
Kamera: Janusz Kaminski

Hrají: Jeremy Irvine, Peter Mullan, Emily Watson, Niels Arestrup, Tom Hiddleston, Benedict Cumberbatch a kůň
Délka: 146 minut
Premiéra v ČR: 23. 02. 2012