VALL-I (WALL-E)

Země je už skoro přes sedm století opuštěnou planetou. Lidé ji tak znečistili a zaneřádili, že už na ní život nebyl možný a museli začít žít ve vesmírných lodích daleko od kontaminované planety. Aby se jednou mohli vrátit, postavili roboty, kteří mají v mezičase veškerý odpad zrecyklovat. Lidé ale jaksi pozapomněli roboty renovovat a vlastně zapomněli na celou Zem. VALL-I (česká podoba roztomilé anglické zkratky WALL-E) je posledním „přeživším“ robotem. Lisuje v sobě césaroidní odpadkové kostky a skládá je do vysokých věží. Osamělost, přítomnost přátelského a téměř nezničitelného švába Hala, sbírání všemožných lidských předmětů (např. Rubikovy kostky, figurek trpaslíků či zipáků) a hlavně koukání na videokazetu s muzikálem Hello Dolly! (1969) ho postupně proměnily v citově uvažujícího tvora, který touží po jediném – po někom, kdo by mu stiskl ruku a miloval ho. Vall-iho šance najít někoho takového se zvyšují s příchodem krásné bílé robotky EVE.

Režisér a scenárista Andrew Stanton prožíval svoje dětství v období 70. let a 80. let. Tehdy kinematografie procházela bouřlivými lety, plátna kin byla ovládána experimentováním a k nejoblíbenějším žánrům se řadilo sci-fi. Ve Vall-im Stanton všechno syntetizuje, ba co víc působí stejně revolučně jako kdysi Spielberg nebo Lucas. V čem? Ve Vall-im oživuje svoje dětské radosti a žánr rodinného dobrodružného filmu. Experimentuje s novou technologií (kamerový software napodobuje styl reálné kamery Panavision, užívá širokoúhlých záběrů a steadicamu – toho virtuálního samozřejmě, hraje si s hloubkou ostrosti). Uctívá předešlá filmová díla a do jednoduchého příběhu nepatrně prostřednictvím slov kapitána vesmírné lodi Axiom vložil hlubší (environmentalistický) smysl. „Tam někde je náš domov, který se utápí v problémech. Nemůžu tu jenom sedět a nic nedělat. To jsem dělal vždycky. Tohle dělali vždycky všichni na týhle zatracený lodi! Nic!“

Film působí dokonale vyváženě, obsahuje v sobě totiž celou řadu kontrastů. Špinavá Země vs. hygienicky čistá loď Axiom. Ošuntělý a hranatý Vall-i vs. čistá a applovsky ladná Eve. Minulost vs. přítomnost-budoucnost. Zbytečně ukecaní lidé vs. málozvuční roboti.

Pixarovští Vall-iho promysleli do nejmenších detailů. Těmi nejúchvatnějšími detaily jsou šváb Hal a robůtek M.O. Elegantní Hal s dlouhými tykadly, který se chová jako psík, vždycky dodá záběrům plným „mrtvého“ prostředí živost. Jeho pobíhající tělíčko s radostí hledáme ve změti suti a doufáme, že ho Vall-i nezajede. M.O. se všude objevuje jako první a zachraňuje beznadějné situace. Jeho zvuky aspirují na nejlepší hlášky filmu.

Od prvních minut snímku, kdy vesmírem zaznívá písnička z muzikálu Hello Dolly! „Put on Your Sunday Clothes“, je jisté, že Vall-i je něčím jiným. „Out there, there’s a world outside of Yonkers…“ V jeho robotickém těle si čisté a nevinné lásky snad všimneme více než u nás. Vall-i nám téma lásky k druhému a k Zemi vnucuje takovým způsobem, který nevadí. Nepotřebujeme žádných opojných drog ani dokumentů. Potřebujeme jen jeho a taky kouzelníka Presta, který spolu se svým králíkem poskakuje v předfilmu. Na pixary se do kina holt musí chodit včas!

VALL-I / WALL-E – USA, 2008
Režie: Andrew Stanton
Scénář: Andrew Stanton, Pete Docter, Andrew Stanton, Jim Reardon
Kamera: Jeremy Lasky
Hudba: Thomas Newman
Střih: Stephen Schaffer
Hrají: Sigourney Weaver, Kathy Najimy, Ben Burtt, Fred Willard, Elissa Knight, MacInTalk, Kim Kopf, Garrett Palmer
Premiéra v ČR: 14. 8. 2008
Délka: 97 minut