X-Men: První třída – výuka počátku mutantů je inteligentní i zábavná

Film se vrací o nějakých čtyřicet let zpátky do roku 1962, kdy se setkáváme s Charlesem Xavierem, čerstvým držitelem diplomu a schopným telepatem s bujnou kšticí a funkčníma nohama, a Erikem Lehnsherrem, mutantem ovládajícím kovy, který nezvládá svou agresivní stránku, když pátrá po bývalém vedoucím z nacistického koncentračního tábora. Tato osoba je nakonec spojí dohromady, když založí skupinu zvanou X-Men a pustí se spolu s tajnou službou USA do mise, jejímž cílem má být odvrácení jaderného holocaustu. Někdo totiž manipuluje se Spojenými státy i Sovětským svazem tak, aby byla rozmisťováním raket vyprovokována válka. Klíčovým bodem mají být hlavice na Kubě. Erik, který brzy přijímá jméno Magneto, touží po pomstě. Xavier přezdívaný profesor X touží po míru mezi lidmi a mutanty. Spojenectví je nejisté a osud světa zrovna tak.

Je pro producenty tak nepochopitelné, že divákovi se během letních měsíců nějakým pochybným zázrakem nevypaří z hlavy všechen mozek? Proč nás tedy čím dál víc zásobují filmy, které sotva chodí a ještě přitom hloupě žvatlají? Na pořádný letní film se vším všudy, tj. i s trochou toho rozumu, nadhledu a stylu, se čekalo jako na déšť ve velmi dusném dni. 2. června se z nebe spustila hotová bouře – do kin dorazili X-Meni a pozvedli úroveň letošní nabídky v kinech, co se týče blockbusterů. O Rychle a zběsile 5 se říká, že je výživným akčním filmem, ale scénář sepsalo pětileté děcko. Thor trpěl rozdvojenou osobností, to když byl vtipný na Zemi a zeshakespearovatěl v dalekém vesmíru. Kung Fu Panda je zbídačeným kusem animovaného filmu, kterému chybí víc invence. Piráti z Karibiku se i se svou kocábkou samým studem potopili hodně hluboko. X-Men jsou spása, jako producent a spoluautor námětu se vrátil tvůrce prvních dvou X-Menů Bryan Singer a režie se konečně ujal Matthew Vaughn, který mohl sérii zachránit už před pěti lety, kdy mělo jeho jméno figurovat v pozici režiséra X-Men: Posledního vzdoru. Chuť nám spravil aspoň nyní.

Hlubokomyslnost, víceznačnost a opatrný přístup k akci – to představovalo všechny významné atributy, díky nimž jsme si X-Meny zamilovali. Poslední vzdor a následně X-Men Origins: Wolverine se na většinu těchto prvků vykašlaly jako na nepotřebný šmejd. Chyba pro diváky, vítězství pro producenty – třetí díl vydělal nejvíc ze všech, ale bylo by to možné bez fantastické dvojky? Nezbývá než věřit, že diváci nyní uslyší na kvalitu a První třídu podpoří svou návštěvností. Matthew Vaughn pracuje s příběhem, který přetváří do moderně pojaté podoby, ale zachovává řadu aspektů, kterými film vizuálně ponechává ve stylu retro. Ať už je to pěkně širokoúhlá kamera Johna Mathiesona s výraznou hloubkou ostrosti a barevně sytým vizuálem nebo práce s kostýmy a dekoracemi. Retro se okázale nepředvádí, neupozorňuje na sebe, ale dotváří atmosféru doby, kde se hraje na špiónování a soupeření dvou velkých mocností USA a Sovětského svazu. Zasazení X-Menů do tohoto prostředí nabízí netradiční možnosti využití. X-Meni se nikdy nebránili svému vtažení do reality světa, důkazem je známá úvodní scéna Magneta za mlada v koncentračním táboře. Jejich účast v největší krizi studené války je jednak zajímavým motivem, který plně využívají pro vlastní profilaci, a jednak skýtá možnost přepsat známé dějiny, jako to udělal Tarantino v Hanebných panchartech. Pracuje se s představou, že mutanti mohli být v pozadí konfliktu a mohli chtít vyvolat třetí světovou válku – vzrušující námět.

Na ten se nabalují postavy, které hrají prim a řádně si to užívají. V První třídě tak spolu zasedají Charles Xavier, čerstvý absolvent Oxfordu, Erik Lehnsherr, jehož hodnoty a názory byly pokřiveny pobytem v koncentračním táboře, Raven Darkholm, která příliš nestárne a trpí problémy s přijetím své podoby, Hank McCoy, který ji v této intimní záležitosti chápe a podporuje, a konečně i Banshee s Havokem. První čtyři dostávají ohromný prostor k tomu, aby rozehráli psychologickou partii, poodhalili své nitro a ukázali, jaké byly počátky postav, které známe jako starší, zkušenější a mnohem vyzrálejší. Zatímco dřív byly postoje a názory už utvořeny, První třída se zabývá právě formulací těchto názorů a v tomto procesu nezůstává nic dlužná Singerovu přístupu. Není se proto čemu divit, že valnou část filmu tvoří scény dialogů a konverzace. Vyřčené myšlenky mají smysl a rozhodně kvůli nim nepřijdete o pořádnou akci.

I na tu totiž zbývá v První třídě dost prostoru. Zatímco mladí mutanti se učí své schopnosti ovládat, banda padouchů už je značně ostřílená a umí v tom chodit. Akcechtivého diváka tak potěší prakticky nezničitelný šéf Hellfire Clubu Sebastian Shaw nebo jeho nohsled Azazel, což je dle komiksové historie otec Nightcrawler a tuto příslušnost dá poznat svou teleportační schopností, kterou v boji umí využívat ještě o něco efektněji než jeho asketický syn. Naštěstí výcvik mládeže netrvá dlouho, a tak závěrečný střet jakožto smysluplné vyústění událostí nabízí širokou paletu příležitostí pro jednotlivce, aby byl celek ohromující. Hudba Henryho Jackmana pak, navzdory nedostatku leitmotivů, zvládá posunout emocionální vyznění scén ještě o kus výš.

Jak dopadnou Transformers 3, poslední Harry Potter nebo další komiksový film Kapitán Amerika, to nevíme, ale První třída nastavila laťku vysoko.

X-Men: První třída (USA, 2011)
Režie: Matthew Vaughn
Hudba: Henry Jackman
Hrají: James McAvoy, Michael Fassbender, January Jones, Nicholas Hoult, Kevin Bacon, Jennifer Lawrence, Lucas Till, Edi Gathegi, Jason Flemyng, Morgan Lily, Zoë Kravitz, Rose Byrne, Caleb Landry Jones, Oliver Platt, Bill Milner a další
Délka: 132 min