Život je boj aneb z banální historky velké drama nevytvoříš
Narazíme-li dnes na nějaký
akční film, je vždy v prvé řadě zajímavé zkoumat, nakolik se
v některých směrech odlišuje od průměru tohoto žánru. Dnes, kdy zlaté
éře akčních filmů dávno odzvonilo, tvůrci tohoto žánru žádné novoty
totiž nepřinášejí a filmařsky se jakoby zasekli kdesi na přelomu 80. a
90. let. Proto vcelku velká očekávání vzbuzoval snímek Život je boj
(2009).
Život je boj by podle textu
distributora neměl být „standardní hollywoodskou pohádkou“, nýbrž
„syrovým a velmi autentickým akčním dramatem“. Určité naděje, že
nepůjde o žádný brak, signalizovalo již jméno režiséra Dita Montiela,
nezávislého tvůrce, který se do světa filmu uvedl autobiografickým debutem
Průvodce k rozpoznání tvých svatých s Robertem Downeym Jr. v hlavní
roli, vyznamenaném na festivalu v Sundance. Jak vidno, ve své tvorbě se
snaží držet jistou kontinuitu. Stejně jako Montielův debut se i Život je
boj odehrává v prostředí špinavých ulic New Yorku, ovládaných lidmi tu
méně, tu více se pohybujících za hranou zákona. Protože toto prostředí
zpopularizované klasickými díly světové kinematografie, jako jsou Taxikář
nebo Francouzská spojka, přes všechnu odpudivost má svůj obrovsky
přitažlivý genius loci, dodává i Montielově druhému filmu v jistých
dávkách podobnou „dirty“ atmosféru jako oněm zmíněným veledílům.
Samozřejmě že jen atmosféra kvalitní snímek netvoří, což však zřejmě
režisérovi ne zcela došlo. Pokud by měl jeho film působit jako opravdu
syrové akční drama, musel by sáhnout po lepším scénáři. A ten, který
společně napsal s Robertem Municem, tlačí tento počin zásadně dolů.
V podstatě již samotný příběh o mladém podvodníčkovi, který
prodává nelegální výtisky Harryho Pottera a záhy se postupně etabluje
coby velice zdatný rváč na zápasech v podsvětí, až se nakonec dostane na
elitní zápasy mezi newyorskými zbohatlíky, je jedno z velkých zastaralých
klišé, jaká jsme mohli zhlédnout už v nepřeberném množství podobně
laděných filmů.
Dejme tomu, že u žádného filmu
s přívlastkem akční nelze čekat sofistikovaněji větvený děj. Problém
ovšem je v tom, že u Život je boj se scenáristé snažili zakrýt
prostoduchou banalitu příběhu všelijakými pokusy o to, pojmout ho jako
seriózní, skoro až psychologické drama. Chyba je v tom, že se jim to
vůbec nedaří. Děj naprosto nešťastně zahušťují rádoby
hlubokomyslnými dialogy, kterými se hrdinové snaží vysvětlovat své mnohdy
dosti nezáviděníhodné počínání. Velká kauza se zde dělá především
z pošramocené minulosti hlavního hrdiny, která společně s milostnou
zápletkou zabere ve filmu více času než klíčové bojové scény. Tyto
dějové prvky z filmu žádné atraktivní psychologické drama nedělají,
nýbrž naopak jen podtrhují jeho obsahovou prázdnotu a někdy jej posouvají
až do roviny nechtěné parodie. Oč déle se film táhne (trvá přes
100 minut), o to je marnost z jeho sledování větší.
Alarmující je také fakt, že
režisér naprosto nezvládnul bojové sekvence, kterými by alespoň mohl
vyvážit dojem z filmu příliš přeplněného nicotným dějovým balastem.
A podobně jako se příběh režisér snažil natolik umanutě představit
v podobě jakési psychologické sondy do duše člověka na okraji
společnosti, až ho tím učinil směšným, tak se i akční scény pokoušel
realizovat natolik „cool“ akčním způsobem, že z nich udělal jen
chaotickou nudu. Při jejich natáčení zvolil formu dynamicky rozhýbané
kamery – škoda, že při neustálém švenkování toho z herecko-bojové
akce příliš neuvidíme, k čemuž přispívá i střihová skladba. Je sice
hezké, když se klipovitě vrší jeden záběr za druhým, akorát by to
chtělo je vršit citlivěji a smysluplněji, a ne jen s cílem se po
filmařské stránce agresivně exhibovat před divákem.
Velkým zklamáním je slabý soundtrack. Zpočátku ve filmu sice zaznívají písně výborně zapadající do děje i prostředí filmu (kupříkladu Street Life od Randy Crawford), postupem času však režisér hudební složku spíše odstrkuje do pozadí, prakticky ve stejné době, co se film začíná zamotávat do nesmyslných dějových odboček. Závěrečná titulková nemastná neslaná píseň pak už dojem z filmu nespraví ani náhodou.
Alespoň že v hereckém obsazení měl
režisér celkem šťastnou ruku. I přes šablonovitost postav většina
herců zahrála důstojně, a to i když museli na plátně vyslovovat ty
nejstupidnější hlášky – do „herectví“ schwarzeneggerovského typu
měli ještě daleko. Platí to jak pro sympatického Channinga Tatuma
(známého již z Montielova debutu), tak například i pro jeho
černošského kolegu Terrence Howarda. Pokud by film byl natočen jako
skutečně propracované akční drama s věrohodnou psychologií postav, je
dokonce i možné, že by ti dva excelovali. V tomto filmu pouze slušně
zvládají své mizerně napsané úlohy.
Život je boj je opravdu rozporuplným dílem. Neobstojí ani jako odpočinková akční řežba pro letní měsíce, ani jako drama z newyorského podsvětí. Pokud stojí za vidění, tak spíše jako odstrašující příklad toho, když se někdo z akčňáku snaží neobratně udělat úplného Bergmana.
Život je boj (Fighting, USA
2009)
Režie: Dito Montiel
Scénář: Dito Montiel, Robert Munic
Kamera: Stefan Czapsky
Hudba: Jonathan Elias, David Wittman
Hrají: Channing Tatum, Terrence Howard, Luis Guzman, Zulay
Henao
Premiéra v ČR a SR: 2. 7. 2009
Délka: 105 minut
Reklama