Po nedávném intenzivním úspěchu jménem Protektor potvrzuje filmová
produkční společnost Negativ opětovně svou vynikající intuici, tentokrát
distribuční premiérou absolventského filmu režisérky Jitky Rudolfové
Zoufalci. Titul snímku sice zjevně navazuje na řadu „chcípáckých“
filmů (mj. Zdeněk Tyc: Vojtěch, řečený sirotek, Žiletky, Radim Špaček:
Rychlé pohyby očí, Saša Gedeon: Návrat idiota, Michaela Pavlátová: Děti
noci), jednoznačné zařazení filmu do zmíněné subkategorie by ovšem bylo
nežádoucím zjednodušením. Zoufalci totiž v mnohém vynikají. A to
nikoli pouze v oblasti žánrového určení, nýbrž i v kontextu soudobé
domácí kinematografie.
Leč popořadě: Jitka Rudolfová si coby debutantka na poli celovečerním
pozornost Negativu vysloužila komplexní, kvalitativně vyrovnanou kolekcí
svých po právu ceněných studentských projektů (2004 – Pohybem spouště
a Maso na talíři, 2005 – Lucie už je v posteli, Svatyně, 2006 – Marta
a Berta 26), a svěřené šance se chopila s lehkostí a suverenitou, jež
zkušenější generační souputníky Svátka (Hodinu nevíš) a Ševčíka
(Normal) zaráží do země a deklasuje jako nabubřelé a selhávající
trotly. Tam, kde oba dva výše zmínění tvůrci v mučivé snaze neprozradit
svůj vypravěčský antitalent patolízalsky ohromují vycíděným vizuálem,
nasazuje Rudolfová civilnost, asynchronní zvuk, velké detaily a ideální
herecké obsazení. Ač by se zdálo, že režisérka operuje v diametrálně
odlišných žánrových vodách než její kolegové, vrcholnou proprietou
závěrečného dějového twistu vládne Rudolfová s o poznání větší
bravurou než všichni místní poklonkovači filmového postmodernizmu
dohromady. Zmačkejte tedy zaprášený plakát od přihlouplé czech made kopie
Lola běží o život (Restart) a rázně zapomeňte na vymydlenost
Samotářů, jimiž Zelenka s Ondříčkem kdysi vybrakovali nejen osudy svých
přátel, ale především Singles, vynikající Crowovu studii partnerského
života na počátku 90. let. Na scénu totiž vstupují Zoufalci.
Komplexní osobnostní sextet, jehož základní povahové rysy si Rudolfová
rovněž vypůjčila z vlastního soukromého života, je tvořen postavami,
které ve všech aspektech disponují vysokou úrovní autenticity. I přesto,
že ústřední postavy Zoufalců pokrývají v podstatě kompletní
sociologické spektrum, v žádném případě zde nejde o předčasně
vyprázdněné reprezentanty high society. Naopak, Rudolfová pečlivě
scenáristicky vymodelovala charaktery, jež se posléze přetransformovaly
v artéskou studni potenciálu intenzivních hereckých výkonů. Tuto
navýsost podstatnou skutečnost si režisérka zjevně dobře uvědomovala, a
tak naštěstí odolala mefistofelskému pokušení povolat do služby
mediálně provařené tváře, ale naopak svěřila své jistě milované
postavy do rukou hercům, pro něž tyto role většinou znamenají první
zásadnější krok na filmové plátno. Krok, který představuje razantní
sebevědomou žádost o další šance. Herecké obsazení je totiž
největší hybnou silou filmu. Rudolfová si zvolila šestici aktérů, kteří
jsou již dobře známí zasvěceným polykačům divadelních slastí, doufejme
tedy, že obliba snímku brzy pomůže naplnit kapacitu jejich domovských
divadel. Herečtí představitelé Zoufalců se totiž chápou otěží
vzájemné spolupráce s natolik intenzivní vervou, že by byla škoda je
v kině opominout. Podobně dokonalou kolektivní hereckou souhrou disponovaly
v českém kontextu naposledy Sedláčkovy vynikající Pravidla lží (kolega
Tupáček jistě promine), na něž diváci přijít bohužel poněkud
zapomněli. Upření velkého plátna disciplinované Simoně Babčákové,
jejíž zklidněná posmutnělost a řízná sebeironie okamžitě evokují
vzpomínku na nejlepší chvíle Evy Holubové či Giulietty Masiny,
civilně-klaunským výstupům dojemně komické Zuzany Onufrákové,
sugestivní filmové existenci Pavlíny Štorkové či přesné studii
mužských typů v podání brilantní herecké trojice Žáček-Kern-Neužil,
by totiž bylo zásadní chybou. Zvláště když film postupně vynáší
další esa v podobě epizodních výstupů reprezentantů mladé generace
(Petra Nesvačilová, Lucie Žáčková) i hereckých veteránů (Helga
Čočková, Dagmar Bláhová či překvapivě přirozená Jaroslava
Obermaierová). Režisérka navíc sama sebe usvědčuje rovněž z talentu
dokumentaristky přesným a nerušivým obsazením neherců (Jaroslav Róna, Jan
Císař). Vlastní kapitolu pak představují výstupy Jaroslava Plesla a
Jiřího Havelky, jejichž líbezné studie charakterových kreatur jsou
rozkošně na zabití. Jitka Rudolfová ve svém debutu zkrátka elegantně
přímočarým způsobem rehabilituje definici pojmu herecký film, a dává tak
zapomenout na upatlanou křečovitost sousledných hereckých sól špatně
maskovaných za konzistentní umělecké dílo, tedy posledních moralistních
eskapád fabriky Hřebejk-Jarchovský, o filmových paskvilech pánů Vorla,
Kotíka, Göbla či Patrika Hartla ani nemluvě.
Ještě jeden termín však jistě v souvislosti se Zoufalci vytane na mysl,
a tím je legendární Nová vlna. Nikoli náhodou. Snímek vznikl na FAMU, ve
tvůrčím ateliéru vedeným jednou z novovlnných ikon – Věrou
Chytilovou. Na rozdíl od jejích posledních filmů Zoufalci šťastně
postrádají hysterickou uřvanost a ideologický balast, svou soustředěností
na civilní hrdiny i použitím zvukové a hudební složky jako jednoho
z dominantních výrazových prostředků filmu naopak dávají vzpomenout na
to nejlepší z filmografie Velké učitelky.
Zoufalci představují jednoznačnou výhru a příslib velké budoucnosti
jak svým hereckým aktérům, tak jejich režisérce. Jsou povedeným
prvorozencem, jemuž rádi odpustíme některé choroby jako možná poněkud
přílišně rozvláčné tempo v první, v podstatě expoziční polovině.
Dětské nemoci totiž k životu patří a v konkurenci neduživých bastardů
z vedlejších tříd to tohle děcko s trochou štěstí dotáhne na jednoho
z maturitních premiantů filmového roku 2009.
{youtube}zzdlQl_9Mdo{/youtube}
Zoufalci (Česká republika, 2009)
Režie: Jitka Rudolfová
Scénář: Jitka Rudolfová , Irena Hejdová
Kamera: Michael Kaboš
Zvuk: Richard Muller
Střih: Otakar Šenovský
Hrají: Simona Babčáková, Jakub Žáček, Zuzana
Onufráková, Václav Neužil ml., Pavlína Štorková, Michal Kern, Jaroslav
Plesl, Jiří Havelka, Lucie Žáčková, Helga Čočková, Jaroslava
Obermaierová, Dagmar Bláhová, Petra Nesvačilová
Délka: 97 min
Premiéra: 12. 11. 2009
Napsat komentář