film

Očekávat od nových verzí ve své době přelomových a dodnes uznávaných hororů skutečnou kvalitní podívanou je velký omyl. Za poslední dobu se u nás objevila dlouhá řada takových snímků, které byly sympatické tím, že se na rozdíl od ostatních hororů netajily zjevnými vykrádačkami. Jen málokterý se však stal osobitou a především důstojnou moderní verzí svého originálu (z toho bahna lze vyjmout třeba Zombieho Halloween). A jak dopadl nejnovější hororový remake, Vlkodlak režiséra Joe Johnstona?

Byli uděleni Čeští lvi. Zda jsou vítězné tituly opravdu hodnotnými uměleckými díly, která se nesmazatelně zapíší do české filmové historie, nebo jen vesměs standardními a ničím výjimečnými produkty, na které si za pár let nikdo nevzpomene, je samozřejmě diskutabilní. Co je ovšem v souvislosti s letošními cenami potěšitelné, je fakt, že drtivá většina loňských filmů (a šlo o filmy těžce nevalné úrovně) se ani neprobojovala do nominací, tak jako Operace Dunaj.

Po působivé a v naší kinodistribuci však poněkud zapadlé mystifikaci s výstižným názvem Paranormal Activities nás nyní na plátnech kin čeká další zdařilý počin z oblasti mysteriózního hororu. Snímek Čtvrtý druh (2009) režiséra Olatundeho Osunsamniho se vymyká ze značně zprofanové šedi dnešních filmových žánrů a novátorsky přistupuje k fenoménu hrůzy ve filmu. V případě Paranormal Activities šlo o sled paradokumentárních záběrů ve stylu Blair Witch. Pojetí Čtvrtého druhu je na jedné straně o něco tradičnější, na druhé straně ještě objevnější.

Po kritiky ceněném, možná až přeceněném dramatu Pravidla hry vstoupil dokumentarista Robert Sedláček do kin se svým druhým celovečerním hraným filmem Muži v říji, který je, na rozdíl od jeho pochmurnějšího debutu, koncipován na bázi vesnické komedie. Leč stejně jako u svého prvního filmu Sedláček jen mnoho sliboval a mnoho nesplnil.

Narazíme-li dnes na nějaký akční film, je vždy v prvé řadě zajímavé zkoumat, nakolik se v některých směrech odlišuje od průměru tohoto žánru. Dnes, kdy zlaté éře akčních filmů dávno odzvonilo, tvůrci tohoto žánru žádné novoty totiž nepřinášejí a filmařsky se jakoby zasekli kdesi na přelomu 80. a 90. let. Proto vcelku velká očekávání vzbuzoval snímek Život je boj (2009).

Málokdo by ještě nedávno tušil, že vyhaslá hvězda spotřebních akčních fláků 80. a 90. let Jean-Claude Van Damme by se mohl objevit ve snímku, který by šlo alespoň minimálně označit za povedený, natožpak umělecky hodnotný, a v němž by Van Damme dokázal, že kromě předvádění standardních akrobatických a ranařských výstupů umí vůbec hrát. A ouha, jak velmi příjemné překvapení nejen této sezony přináší snímek JCVD – jde nejen o film alespoň v některých ohledech nesoucí určitou uměleckou hloubku, ale jde snad o první Van Dammův snímek, ve kterém předvedl své herecké schopnosti.