film

Noc žraloka se v propagaci velice sebevědomě pasuje na Čelisti 3D generace. Taková proklamace slibuje hlavně nepolevující napětí, propracované speciální efekty s co největším využitím potenciálu technologie 3D a nezapomenutelné scény, které vejdou do dějin nejen kvůli obrazu, ale díky propojení skvělého scénáře, atmosféru tvořících prvků a režisérské virtuozity. My, kteří jsme ovšem imunní vůči úderným propagačním sloganům a známe režiséra Davida Ellise a jeho filmografii (Hadi v letadle, Nezvratný osud 2, 3), doufáme hlavně, že se dobře pobavíme a ukojíme svou chorobnou potřebu vidět umírat americké rozmazlené studenty. No řekněte, komu fandí opravdový hororový fanoušek – partičce bohatých a krásných amerických teenagerů, nebo žralokovi?

Colombiana je typickým filmem, jehož propagace není postavena ani na postavě režiséra ani tak docela na hlavních představitelích, ale na slavném jméně v roli méně důležitého člena filmového štábu. Nezáleží ani na tom, jak moc je zodpovědný za konečnou podobu filmu. Stejným příkladem je v poslední době Super 8, kde tím jménem byl Steven Spielberg v roli producenta. V Colombianě se zase na pozici scénáristy objevil slavný francouzský režisér, scénárista a producent Luc Besson. V obou případech bylo zdůrazňování slavných jmen samozřejmě jednak marketingovým tahem, jednak je ovšem zajímavé sledovat, jak může být pozice scénáristy či producenta povýšena na regulérního spoluautora, jehož autorský rukopis může být výrazně znatelný na výsledném snímku.

Už se dlouho nestalo, že by nějaký tuzemský film před jeho uvedením do kin provázelo tak veliké haló. Aloisi Nebelovi byla silnou mediální masáží přisouzena nálepka výjimečného projektu, který musí udělat díru do světa. Možná i proto bylo ještě před českou premiérou rozhodnuto o tom, že bude naším oficiálním oscarovým kandidátem. Většina dosavadních kritických ohlasů se zatím shodla na tom, že Nebelova výtvarná stránka je na domácí poměry něco unikátního. O dost menší konsenzus ale zavládl při diskuzích o jeho celkových kvalitách.

Jako by se filmoví tvůrci domluvili a naplánovali premiéry těch nejmelancholičtějších filmů právě na depresivní podzim. Osamělost prvočísel vás sice asi nerozesměje, ale rozhodně vás donutí zamyslet se nad lidskou osamělostí, podobně jako české drama Dům, u kterého můžete zapřemýšlet nad mírou svobody, kterou rodiče dávají svým dětem. A večer můžete zajít na hororový Dream house.

Traumatické události často změní život člověka tím, že pokřiví charakter, zpřehází dosavadní žebříček hodnot a jistojistě způsobí neurózy a psychosomatická onemocnění. To všechno dohromady působí na člověka až zhoubným způsobem. Režisér a scenárista v jedné osobě Saverio Costanzo se noří do životního běhu takto postiženého páru a na jejich nesourodém vztahu ukazuje, že prvočísla nejsou jedinou osamělou veličinou.

Plackovou událostí devátého měsíce je sice porození Star Wars na Blu-ray discích, ale i v ranku DVD se objevilo pár slibných kousků. Začneme čtvrtým dílem Pirátů z Karibiku, rychle a zběsile přejedeme k pětce Rychle a zběsile, omrkneme božského Thora a jeho kladivo a nakonec dorazí legenda nejlegendovatější neboli Občan Kane.

„Jestli se ptáte na to, o čem ten film je, jděte na něj raději ještě jednou,“ odpověděl po projekci nejnovějšího a údajně posledního snímku maďarského režiséra Bély Tarra kameraman filmu Fred Kelemen na otázku jedné z divaček o smyslu celého díla. Odpověď na první pohled trochu drsná, nicméně velmi dobře vystihující jeho podstatu.