film

Sequelová mánie v Hollywoodu většinou vypadá tak, že po úspěšném prvním dílu následuje řada slabších pokračování, jejichž vznik se odvíjí od výše tržeb předchozí části. Kvůli své (nejčastěji) sestupné kvalitě se brzy stávají záležitostí spíše užšího okruhu fanoušků daného žánru. Podobně to vypadalo i u série Rychle a zběsile. Jenže když se před dvěma roky, po návratu Vina Diesela a Paula Walkera do hlavních rolí, ukázalo, že tato značka má stále obrovský komerční potenciál, bylo zřejmé, že nás ještě nějaké to dupnutí na plyn čeká.

Je zde již deset let a z toho dva ve svém novém působišti severočeských Teplicích. Jisté však je, že v tom delším časovém úseku si zvládl vybudovat obdivuhodné renomé a během toho kratšího přesídlit do nových prostor stejně přirozeně, jako se lesknou šupiny animovaného sympaťáka Ranga. Není nic více nabíjejícího než zavítat na festival, kde všechno funguje do posledních detailů, na každém rohu potkáváte nejen filmové nadšence, ale i studenty animace, tvůrce a především významné zahraniční hosty. Tato kombinace pak vytváří to správné festivalové klima, kde se můžete jak vzdělávat, nechat se unášet nekonečným fantaskním světem animovaných snímků, ale i kochat krásami (i kuriozitami) lázeňských Teplic. Nehledě na to, že není žádný problém, kdykoliv se – kupříkladu ve festivalovém stanu – dát do řeči s jakýmkoliv zajímavým člověkem z oboru.

Americký režisér Doug Liman (*1965) se proslavil zejména díky akční trilogii o Jasonu Bourneovi, kterou odstartoval natočením Agenta bez minulosti a na jejíchž zbývajících dílech se podílel coby producent. Během následujících let natočil jen dva snímky, akční komedii Mr. & Mrs. Smith (s Bradem Pittem a Angelinou Jolie) a sci-fi Jumper (jejíž plánované pokračování neustále odkládá). Nyní přichází do českých kin jeho politické drama Fair Game, pojednávající o tzv. „Plamegate“ – aféře týkající se okolností americké invaze do Iráku.

Německého režiséra a scenáristu Toma Tykwera celosvětově proslavily především videoklipový, ale přitom osobitý snímek Lola běží o život a audiovizuálně podmanivý Parfém: Příběh vraha. Po desetiletém období, kdy se Tykwer věnoval hlavně větším mezinárodním koprodukcím, se vrátil do Německa, aby ve svém rodném jazyce natočil úsměvný film o lidech, které docela dobře zná. O vzdělaných čtyřicátnících, pohybujících se v tvůrčích zaměstnáních.

Ačkoliv většina lidí má měsíc květen spojený s romantikou a láskou, filmoví tvůrci se letos rozhodli dát v máji přednost jiným snímkům než klasicky romantickým komediím. Zaměřili se především na akční filmy a dramata. Nechybí očekávané pokračování Pirátů z Karibiku nebo v pořadí už pátý díl filmu Rychle a zběsile.

Finský režisér, scenárista a producent Mika Kaurismäki (*1955), starší bratr ještě věhlasnějšího filmaře Akiho Kaurismäkiho (např. Muž bez minulosti), se může pochlubit dosti pestrou filmografií – od úspěšných finských tragikomedií a dramat přes hudební dokumenty až po akční thrillery v mezinárodní koprodukci. Nyní vsadil na tradiční severský žánr černé komedie a natočil podle románu Petriho Karry rozvodovou frašku s ironickým názvem Dům košaté lásky.

Mladý superman má bráchu Alexe Pettyfera alias Johna Smithe! Buďme rádi za něho, že už se nebude na té americké střední cítit tak sám. Pro diváky s voskovými hrdiny ze vzdálené planety však nepřichází ani tak málo jako nenáročná zábava. Osvědčená produkce Michaela Baye (Texaský masakr motorovou pilou, Transformers, Pátek třináctého a další) evidentně sázela na navázání na obrovský kasovní úspěch Stmívání. Ani teenageři prahnoucí po nových vzorech však nebudou z kina odcházet uspokojeni. Můžete si říct, nepodařených filmů je v kině pořád dost. Proč je tedy Jsem číslo čtyři taková neodpustitelná zrada na divákovi?