film

Novinka George Clooneyho má pověst „filmu, co všude sbírá ceny“. Nicméně rozporuplné přijetí snímku českými recenzenty a potažmo diváky naznačuje, že Děti moje pravděpodobně nebudou natolik zásadní událostí, jak se na začátku roku podle zvěstí zdálo. A to i přesto, že za dílem kromě Clooneyho stojí oscarový režisér a scenárista Alexander Payne (Bokovka).

Mezi všemi lednovými novinkami ostřílených filmových legend (Fincher, Creonenberg, Ritchie) je také hvězda, která září nejdéle. Roman Polanski se ve svém nejnovějším počinu vzdal okázalých výprav i odkrývání státních tajemství, jak tomu bylo v jeho předešlých třech snímcích (Pianista, Oliver Twist a Muž ve stínu) a zabývá se komickou nízkostí nás smrtelníků v divadelně komorní grotesce ze života.

V jednom rohu pokuřuje doutník slovutný Sigmund Freud, na druhé straně se připravuje s fešáckou dýmkou Carl Gustav Jung. Střet i souhra dvou velkých mozků psychologického oboru je tady. Uplynuly předlouhé čtyři roky, co Cronenberg naposledy přivedl na filmová plátna některé ze svých podvratných dítek. Je sice fakt, že posledními dvěma filmy upustil od své výrazné jinakosti a divnosti, nicméně vložil svůj talent do rukou uměřené látky, u které prosvítají body nejistoty, násilí i perverze. Nebezpečná metoda je příběhem psychoanalýzy, Junga, Freuda a psychologických myšlenek.

Francouzský snímek režiséra Juliena Leclercqa Přepadení popisuje dramatické události, které se odehrály v prosinci roku 1994. Tehdy na letišti v Alžíru unesla čtveřice teroristů letadlo, které se mělo vypravit na let do Paříže. Od momentu, kdy se tito muži zmocní létajícího stroje, sleduje film tři dějové linie: to, co se děje uvnitř letadla, snahu francouzských státních složek vymyslet nejlepší záchranné řešení a hektické přípravy zásahové jednotky (GIGN) před možným pokusem o osvobození pasažérů.

Konzumace zakázaného alkoholu, nezávislý sex, prapodivné potvory z vesmíru, Ernest Hemingway, Pablo Picasso, Salvador Dalí, zdá se, že DVD novinky obsahují zase všechno důležité. A stačila k tomu pouhá čtveřice filmů. Super 8, Půlnoc v Paříži, Kamarád taky rád a pro hltače seriálů Impérium – Mafie v Atlantic City.

Celovečerní debut Zdeňka Jiráského se již stal jedním z nejlépe hodnocených českých filmů loňského roku. Pádným argumentem je bohatá kolekce nominací na Ceny české filmové kritiky. Zdá se, že perfektní řemeslo se potkalo s bohatou látkou a nabídlo film vymykající se blátu zdejší kinematografie. Ovšem postavy samotné se noří do bláta svých vlastních problémů a narážejí na propastnou neschopnost adekvátní adaptace a normalizace svých životních osudů. Jsou to jenom lidi.

Není obvyklé, aby se režisér takového jména, jakým je David Fincher, rozhodl natočit remake snímku tak brzy po uvedení originálu. Možná je ale dobře, že se k tomuto odvážnému kroku rozhodl. Divákovi ještě nevyhasly veškeré vzpomínky na švédský předobraz, a tak může mimo jiné podumat nad tím, jak v knižní předloze našel naše divoké milénium americký enfant terrible a švédský tvůrce Niels Arden Oplev, který si převážně hraje na svém (rozuměj švédském) písečku.