Nový film Ireny Pavláskové: Karel Roden se ocitne v kůži Jana Saudka

Její volba je na první pohled poněkud zarážející, neboť typově se Roden s předlohou hlavní postavy příliš neshoduje. Pavlásková své rozhodnutí nicméně zdůvodňuje slovy: „Karel není Janovi fyzicky podobný, ale já jsem nechtěla, aby byl hrdina nějaký otisk Jana, jeho imitace. Filmový Jan je svébytná postava, neboť nejde o životopis, ale o příběh volně na motivy jeho života. A to i přesto, že ve filmu využíváme známé Saudkovy fotografie.“

Navazuje tak na sdělení samotných tvůrců, jež předem deklarovali, že se nejedná o autentické zobrazení života Jana Saudka, přestože je příběh napsán na jeho motivy. Ve filmu se sice objeví některé osudové okamžiky, které zmíněného umělce v průběhu let ovlivnily, nelze však čekat, že se na plátně obnaží celé jeho soukromí. Spíše než o něj jde filmařům o obecné nastínění životního stylu všech uměleckých fotografů. Sám Jan Saudek se k záměru tvůrců vyjadřuje se slovy: „Lidi nechtějí znát pravdu, ale chtějí fantazii.“ I přesto se na začátku září po zhlédnutí prvních záběrů přiznal, že mu z autentického vyznění některých scén běhal mráz po zádech.

Humor, nahé baculky a rány od života

Film je nabitý protiklady, které Jan Saudek za svůj bohatý život zažil – slávu i odmítání, lásku i zradu, obdiv i osamocení. Nechybí v něm ani řada krásných, i když trochu korpulentních polonahých modelek, které jsou neodmyslitelnou součástí jeho děl. Ve filmu se kromě nich objeví například i Vilma Cibulková, Zuzana Vejvodová či Marie Málková. Jan Saudek, který se na sepsání scénáře k filmu podílel, svůj život shrnuje slovy: „Život byl dobrej, byla sranda, občas nějaká kapavka.“ Irena Pavlásková ke scénáři dodává: „Drama příběhu je okořeněno také smyslem pro humor, kterým je náš hrdina obdařen. Film proniká do tajemství Janovy tvorby, ponořuje se do bizarního a sugestivního světa žen, které ho obklopují. Film je příběhem výjimečného člověka, který má ale množství chyb a slabostí, kvůli kterým se neustále dostává do životních svízelí.“

Saudkova sláva až za oceán

Fotograf v současné sobě zažívá vrchol kariéry a o jeho osobnost je stále větší zájem. Zatímco u nás o něm vzniká v režii Ireny Pavláskové celovečerní film, v americkém Chicagu na jeho počest vytvořili expozici, která potrvá až do 25. října. Saudkovy fotografie jsou zde vystaveny po boku prací předního českého grafika a malíře Jiřího Anderleho. Díla pochází ze soukromé sbírky Anne a Jacquese Baruchových. Manželé si uměleckou sérii, do níž patří i Josef Sudek a František Drtikol, pořídili při výjezdech do tehdejšího komunistického Československa, kde nakupovali díla, jež bylo zakázáno vystavovat.

Fakt, že jsou Saudkova díla exponována společně s díly Jiřího Anderleho, jen dokazuje, jak paradoxní umělcův život je. Ke konci 80. let se od rodiny dozvěděl nelichotivý názor na své umění, který později popsal ve svých vzpomínkách: „Dozvídám se čistou pravdu o sobě: jsem hňup a pitomec a žádný umělec, jako je Anderle.“

Uvidíme, jakou pravdu se dozvědí diváci v polovině ledna 2015, kdy budou moci film poprvé zhlédnout. Jak ale říká sám Jan Saudek, fotograf se musí ukázat z mnoha pohledů: „Chlastá a je to šílený děvkař, ale na druhé straně člověk, který dostává od života ohromné rány.“