Po několika posledních filmech se snižující se kvalitou natočil Jan
Hřebejk své možná nejzajímavější a umělecky i výpovědní hodnotou
nejzásadnější dílo. Jako obvykle natáčel podle scénáře Petra
Jarchovského, jehož dílo vyhrálo minulý rok hlavní cenu Sazky za
nejlepší nerealizovaný scénář a kterým potvrdil svou pozici
prvotřídního autora. Jak už to u dvojice Hřebejk – Jarchovský bývá,
děj se točí kolem celého souboru postav.
Středobodem je čtveřice: renomovaný psychiatr (Martin Huba), obviněný
vlastním zetěm ze spolupráce s STB, jeho žena (Daniela Kolářová),
neochvějně udržující obraz svého manžela-disidenta – čistého jako
lilie, emigrovaný sochař – volnomyšlenkář (Antonín Kratochvíl), který
se s tímhle párem kdysi dávno znal a bývalý vysoký představitel STB
(Ladislav Chudík), který krutě zamíchal s jejich osudy. Kolem nich je celá
hromada jejich rodinných příslušníků, dotvářejících mozaiku vztahů,
problémů a složitých emocí.
Hřebejk staví jako vždy na skvělých hercích, kteří se rolí zhostili
skutečně profesionálně. Chvílemi se však může zdát, že jim nesedí.
Možná je to i díky tomu, že jsou obsazeni velice nezvykle. Ladislav Chudík
s vizáží nevinného dobromyslného dědečka jako ztělesnění veškerého
zla bývalého režimu nebo důstojný Martin Huba jako pokrytec a podvodník.
Později se ukáže, že výběr představitelů a nejednoznačné emoce, které
jejich postavy v divácích vyvolávají, jenom podtrhuje celkové vyznění a
záměr tvůrců postihnout široké spektrum problematiky viny a jeji různých
podob. Film, který ze začátku vypadá jako potácení se mezi hysterií,
melancholií a moralizováním, velice brzy přechází v děj prostý
jakékoli černobílosti.
Diváka může první rozpačitá půlhodina zmást, člověk má pocit, že
se bude dívat na rodinné vztahové drama typu Medvídka, dotažené až
k hystericky afektované tónině, přerušované laciným moralizováním.
Jenomže pak se věci začnou zamotávat, křeče uvolňovat a film se hladce
rozjíždí a stupňuje až do svého konce. Stupňuje vlastně není to
správné slovo, on se spíš rozlévá (ne v negativním významu) do pořád
širších souvislostí. Jarchovský totiž konečně propojil přítomnost
s minulostí do komplexního časového univerza – do časoprostoru, který
své téma nebanalizuje ani nerelativizuje, ale podává jej z rozličných
úhlů (odtud ostatně název filmu – Kawasakiho růže je prý
nejsložitější dílo origami s mnoha různými plochami a ploškami). Janu
Hřebejkovi se povedlo po nějaké době znovu vzlétnout na evropskou úroveň
a výstižně převést Jarchovského vizi hlavně v scénách s televizním
vysíláním. Tady se časové roviny překrývají a ostře jako nikdy
vyvstává kontrast a konflikt toho, co se zdá a co je pravdou, toho, co bylo a
co je, i přesvědčivé hledisko – a tudíž i pravda – každé
jednotlivé postavy.
To, co by někteří filmu vyčetli a co jsou typické črty téměř všech
hřebejkovských filmů jako odbíhání od hlavní linie, příliš mnoho
postav, nevypointování dramatu nebo jakási neuzavřenost děje, mohou být
přetrvávající neduhy „hřebejkovštiny“, ale taky to nemusí být
v Kawasakiho růžích jenom rozmar umělce, ale něco, co plně slouží
vyprávěnému a dodává mu podhoubí reálných rozměrů a bohatého
metaforického pozadí. Protože příběh by byl příběhem i v mnohem
okleštěnější verzi, ale tady jde tvůrcům o mnohem víc, než je pouhé
dramatické vykládání pointovaného příběhu. Snaží se zeširoka
poodhalit složitou problematiku s atmosférou a souvislostmi, celý komplexní
myšlenkový, vztahový a emocionální vesmír, který s tím souvisí.
Chtějí vytvořit dílo s širokým dosahem, které člověka pohltí a nechá
po sobě otevřené možnosti a široký prostor na uvažování. To je cenné,
vzácné a výjimečné nejen v české kinematografii a na závěr nutno
říct, že se jim to brilantně povedlo.
{youtube}HhsWB4tpMHc{/youtube}
Kawasakiho růže (Česko, 2009)
Režie: Jan Hřebejk
Scénář: Petr Jarchovský
Kamera: Martin Šácha
Hudba: Aleš Březina
Střih: Vladimír Barák
Hrají: Martin Huba, Daniela Kolářová, Antonín
Kratochvíl, Lenka Vlasáková, Milan Mikulčík, Petra Hřebíčková, Ladislav
Chudík, Martin Schulz, Anna Šimonová, Isao Onoda
Délka:95 minut
Premiéra v ČR: 21. 12. 2009
Premiéra v SR: 11. 2. 2010
Napsat komentář