Cocotte Minute a Post-It


Post-It jsou už celkem známí tím, že mezi kapelami mají mnoho přátel a že podobné výměnné koncerty či míchaniny na způsob rockového cirkusu si užívají často. S Cocotte Minute se sešli na pódiu už v roce 2005, kdy společně objížděli koncerty, a do party přibrali tehdy ještě novopečenou sestavu Imodium.
Na první poslech jsou obě sestavy skoro stejné, slyšíte řezavý a správně ostrý new-metal, vidíte dredatého kytaristu metajícího svojí hřívou na všechny světové strany v jedné formaci a drsného, ale v skákání stejně horlivého zpěváka ve formaci číslo dvě. Při bližším poslechu si však nemůžete nevšimnout, že Post-It táhnou v některých momentech spíše k rock-popu. Silná a chytlavá melodie nechybí ani Cocotte Minute. Ti však mají Martina Zellera a to je něco úplně jiného. Hlasem vláčí písně, kde se mu zachce, stává se pánem situace na pódiu a mrknutím oka velí i celému jevišti. Takovéhle charizma Post-It bohužel postrádá. Mezi písněmi se na pódiu pošťuchovali, jak slovně, tak fyzicky. Přetahovali se jako bývalí spolužáci ze základky, kdo má lepší songy, nebo jen tak celkově, kdo je lepší. Ale v půlce to přece jenom přestalo být vtipné.

Nakolik jsme již slyšeli spojených kapel, duetů a slátanin nejrůznějších žánrů (pamatujete na Sepulturu a Pavarottiho?), tohle vystoupení mělo štěstí, že kapely hrají podobné styly. Nikdo z hudebníků se raději nepouštěl do experimentů, odboček nebo virtuózních přestřelek. Nesnažili se osvěžit písně novým provedením nebo vytáhnout z rukávu zbrusu nový materiál. Určitě to byla škoda, z toho spojení mohlo vzejít i něco víc než jenom dobrý koncert.
Reklama