Eargasm, orgasm and glitters: Patrick Wolf in Vienna

Brno má z hlediska koncertů jako město velkou výhodu. Do Prahy je to dvě hodiny a do Vídně ještě blíž. Rozhodli jsme se Patricka potkat ve Vídni. Výlet do Vídně je akčnější – autobus jezdí z Brna jen odpoledne a zpátky v osm ráno. Tedy – celonoční kalba!

Rovnou ze školy vyrážíme do nonstopu pro vodku. Do autobusu se sice se sklem nesmí, ale student do Vídně bývá poloprázdný a leccos projde. Ájej, těsně za hranicemi už nemůžu mluvit. Přitom ještě musíme vyzvednout naše lístky – a to je snad jediná nevýhoda. Koncert v Rakousku se samozřejmě platí v eurech a zaslání lístku k nám taky něco stojí. Je tedy určitě lepší lístky zaplatit přes internet a vyzvednout si je až osobně.

Patrick má hrát v centru WUK. Takové kulturní středisko, několik klubů, sálů, galerií, všude graffiti a cihlové zdi obrostlé břečťanem. Stará továrna nebo cihelna předělaná na útočiště nezávislého umění. Krásná idea. Tohle mohla být i brněnská Vaňkovka, kdyby to nebyla nakonec obchodní galerie. WUK mi taky hodně připomněl berlínskou Kulturbrauerei na Prenzlbergu.

Vystojíme frontu, otevře se sál a všichni čekají. Všude zní rakouská němčina, někde vzadu za sebou zaslechnu slovenštinu, ale Češi jsme tu asi jen my. Začínám střízlivět, zrovna když začíná hrát předkapela. Švédské jelení stopy. The Deer Tracks. Dvě slečny a kluk, o kterém se nejdřív dohadujeme, jestli je to holka, nebo kluk. Ale mají samé vtipné nástroje, dětské hračky. Dobré rozehřátí před Patrickem. Líbí se mi. Bohužel, ten skvělý dojem z jeleních stop záhy drtivě překryje dojem mnohem skvělejší.

Sir na sebe nechá čekat. Docela dlouho. „Is Tristan Still Alive?“ všimnu si nápisu na pohupující se ceduli na levém okraji kotle. Řešíme, s čím Patrick přijde. Čekáme vystoupení dlouhé něco přes tři čtvrtě hodiny a černobílý kostým. To druhé se potvrzuje hned v okamžiku, kdy za mohutného přivítání Patrick schází ze schodů na pódium. Má blond vlasy, černošedobílý kostým se vzorem stojatého Union Jacka a na ramenou křídla z černého peří, jaká má v klipu k aktuálnímu singlu Hard Times. Patrick hned začíná. Who Will. Publikum jihne.

Na pódiu Patricka doprovází houslistka (oslovoval ji jako sexy violin lady), basák, bubeník a klávesák. Znějí stejně dobře jako na deskách, jen zvuk je mnohem bližší a intimnější. Prostě Patrick Wolf naživo! Extraterestriální zážitek. Slévání působivých zvuků, husí kůže, chvějící se vzduch, Patrickovo charizma… Pokračujeme s Bluebells a Damaris. V této baladě o v lásce nešťastné cikánce zbožňuju ty housle. A hlavně když se na začátku druhé sloky přidají ty další housle – a těch se chopí sám Patrick. Kromě zpěvu hodně sám hraje, ať už na housle, klávesy anebo takovou zvláštní kytaru při písni Theseus.

***Čekal jsem, že se bude soustředit na věci z aktuální desky The Bachelor, ale naštěstí dává ty nejlepší kousky ze všech čtyř alb. ***

Tristan. And he´s still alive. Count of Casual-ty. The Stars. I městské písně, London, Paris, ne však za sebou. Když jsme u těch měst – Patrick často mluví o svém kladném vztahu k Vídni. Své vídeňské fans dokonce překvapí rakouskou lidovkou, Liebe Augustin, nebo tak něco. Najednou Patrick mizí. Na pódiu zůstávají jen hudebníci.

A ne potichu. Nabíhají na Bloodbeat. Zvolna, zdlouhavě, krásně. Patrick se zatím převléká. A když už náběh na Bloodbeat není jen náběh a přidávají se (blood)beaty, přidá se znovu i Patrick. Ve zlatavé, jakoby římské róbě přes rameno, celé tělo pokryté třpytkami. Třpytky jsou všude, jak Patrick řádí, létají po celém sále. My bloodbeats black tonight! Moje osobní extatičnost dosahuje vrcholu, protože zrovna tahle věc je moje nejoblíbenější. Jinak klidný kotel se konečně dává do pohybu, ve vzduchu se objeví i několik rukou včetně mé. O-ooou, my bloodbeats dark. Plynule přecházíme rovnou K majáku. Patrick je teď mnohem živější a energičtější, ale ukazuje i své temnější stránky. Párkrát usedá ke klávesám a sám hraje i zpívá. (Drobný postřeh: podpaží má vlkodlacky zarostlé, ale nohy, ty má oholené dokonale!) Znovu také vypráví o Vídni, jak se tu opil svařákem, byl sám na hotelovém pokoji a bylo mu smutno a složil tuhle písničku – The Days, která bude na příštím albu. (Aspoň takhle nějak to říkal.) Vídeň je mu vůbec dost blízká – se zdejšími filharmoniky totiž nahrával část alba The Magic Position. Napadá mě, že tedy byl dobrý nápad jet na něj do Vídně, když to tu má tak rád.

Wolf hraje víceméně všechno, co si v duchu přeju. Battle, The Bachelor, A Boy Like Me. Jen na Don´t Say No vlastně nedošlo. Patrick už hraje přes hodinu a půl a slyším začátek Hard Times a tuším konec. Kotel zase trochu ožívá. Hm, ten refrén! A ty smyčce… Kotel dost ožívá. Nechci konec! Patrickův expresivní výlev plynule přechází do Magic Position. I tady jsou neuvěřitelně chytlavé smyčce. Které mi však nikdy nepřipomínaly Madonnu. Tu-tu-tudududu tu-tu-tudududu like a virgin…(chej) touched for a very first time… Všichni se smějeme, tohle je fakt moc. Patrick nás tak miluje, že se před námi cítí jako panic. Patrick v publiku zanechává velmi pozitivní dojem a zase mizí. Tentokrát i s ansáblem. Jenže my se nevzdáváme, tleskáme, vytrvale, dlouho. Dlouho, stejně jako na začátku. Ale Patrick přece Vídeň miluje – samozřejmě že se vrací. A to dokonce v dalším oblečku. Show vrcholí, a to doslova. Teď totiž teprve přijde to pravé peklo a orgazmus. Říkám si, že nedal vůbec Vulture. A Patrick ho dává, dokonce jakousi extended verzi. Klip k Vulture je dost zvrhlý a i Patrickův poslední obleček je takový. Tričko, spíš hadr s bledě modrými proužky, které sahá sotva po pás, a vůbec tak nezakrývá pofidérní kožená tanga… Patrick se vrhá do prvních řad napravo a nabízí jim své hladké nohy. Hned přebíhá vlevo. Líbí se mu jeden kluk, a tak jde k němu. Za obrovského řevu (smíchu?) mu přes hlavu přetáhne svoje tričko a koženými tangy se mu přitiskne na obličej…

D-d-d-d-d-d dead meat coming down, Patrick ještě zanotuje Liebe Augustin a končí. My jásáme. Zpocení, unavení, šťastní, lesknoucí se Patrickovými třpytkami, které máme všude.

„Páťa Vlček“ hrál v pondělí. Nechápu, jak je to možné, ale v neděli ráno jsem si na obočí našel jeho třpytku…

Věnováno Peterovi, který jeden čas nosil červené vlasy inspirován klipem The Magic Position a který mě přivedl k Patricku Wolfovi.

Hard Times