Gnu – Album Epochal

Gnu – Album Epochal
10 skladeb/ 28:35, Silver rocket

Pět let je dost dlouhá doba nejen v životě kapely, sestava přesto zůstává stejná, tedy dvě basy, kytara a bicí. Pokud byly „Milimetry ticha“ granátem, který vás tu a tam bolestivě, přesně, ale většinou náhodně zasáhl svojí střepinou, je Album Epochal projektilem zkušeného ostřelovače. Zacílí a útočí. Je přímočařejší, přesto zvukově bohatší. Zvýšilo agresivitu na míru znechucenosti. Basové duo s bicí soupravou se nadále drží rytmiky a nezanedbávají ani melodickou stránku. Kytara naopak více utíká do zvukonemalebných tónin, které místy až fyzicky zraňují. Skladatelský rukopis tak volně navazuje na předešlá alba.

Co na desce nejvíc vyráží dech, je zpěv. Původní recitační poloha přešla ve výraz maskované zuřivosti. I v melodických linkách je slyšet neurotický podtext, který pokaždé dostane dříve či později prostor pro skutečnou emoční explozi. Hudební náboj jde konečně paralelně s Adamovými hlasivkami a společně masíruje posluchačův sluchovonervový systém. Texty jsou naštěstí pořád česky. Stejný autor, stejný styl, nová životní etapa, nová zpověď. Ze studenta se stal trvale pracující člověk, který se vyrovnává s příchodem nových povinností, nejistot a stereotypů. Jediné, co zůstává, je posedlost hudbou. Neutuchající vášeň, kterou vám nikdo nevezme. Pro někoho to může být odraz počínající krize středního věku. Možná ano, a jestli tomu tak skutečně je, už se na ni těším.

Gnu a jejich Album Epochal jsou bigbítem současnosti. Žádná revolta, ani potřeba stěžovat si. Je to vlastní alternativa ke společnosti a lidskému životu v ní, který není nikdy černobílý. USA mají Unsane, Česká republika Gnu. Tyhle dvě kapely mají mnohem více společného, než se může na první pohled zdát. Pusťte si Visqueen a následně Album Epochal. Nesrovnávejte, prostě jen poslouchejte.