Lychee Lassi, Amon Tobin, Okapi: Snímáno starým kompaktem

Úvodu se ujalo berlínské uskupení v bílých kombinézách Lychee Lassi v sestavě basa, kytara, bicí a gramofony. Na svém myspaceovém profilu se označují termínem „Live Illectronic Jamband“, který poodkrývá podstatu jejich hudebního tajemství – elektronická hudba s bezprostředností živých nástrojů. Stylově se potácejí mezi jazzem, taneční hudbou, hiphopem a experimentálním noisem. Jejich vystoupení nepostrádalo gradaci, napětí ani překvapení – po dlouhém avantgardním skučení se z desky vynořil jazzový track, do kterého se kapela pohotově vmísila. Nikdy bych nevěřil, jak dobře zní skračované saxofonové sólo (a la John Zorn) s živou kapelou. Ve středu Lychee Lassi stála základní bicí souprava bez přechodů a s jedním činelem. Komunikace mezi bubeníkem a DJem, který vystřihl asi minutové industriální sólo na gramofony, když jehlou a konečky prstů bušil do povrchu desky.

Amon Tobin začal hrát s úderem desáté hodiny. Sympatický chlapík v kšiltovce s mušketýrským knírkem přišel, pozdravil a začal mixovat své husté kolážové sktruktury zvuků. Na Amonu Tobinovi jsou mi sympatické dvě věci. Má rád Kingův román Cujo, podle kterého si dal přezdívku, pod níž natočil první album. A ta druhá je, že si sampluje většinu zvuků sám. Vyráží lovit zvuky do ulic, zaznamenává sekačky a zvuky motorů i lvy a potom je s neuvěřitelným citem vrství, kolážuje do stop a lisuje do vinylu. Síla Amona Tobina tkví také v míchání a prolínání stylů. Do svých kompozic začleňuje metalová sóla, jazzové onanie i sladké až obskurní melodie. Jen škoda, že v Arše předvedl spíše klubový DJský set než poslechový koncert složený z písní, které známe z posledního výborného alba Foley Room. Nicméně svým vystoupením uspokojil obě části publika – ty tancující, kteří v zhuštěných avantgardnějších pasážích postávali, i ty, kteří šli na koncert právě kvůli postávání a poslechu. Kompromis.

Jako poslední účinkující vystoupil DJ Okapi. Svůj pseudonym zvolil dle stejnomenného zvířete, jehož vzhled je pro jeho hudbu dost signifikantní. Zepředu disko (žirafa bez krku a velkýma ušima), uprostřed rockenroll (antilopa) a zezadu soundtrack k animované veselohře (zebra). Avšak publikum, které odešlo o pauze po Tobinovi, se už nevrátilo, a tak na elektronické rozpustilosti zbylo pár postávajících podivínů na balkonech a rychťácké páry se svými zběsilými tanečky.

Galerie{gallery}nekultura07/hudba/tobin{/gallery}