Matěje Homolu studenti UHK přijali více jak vřele
Ač se sám Matěj Homola, frontman kapely Wohnout, označuje za zpěváka s maturitou, přednášku s ním dnes odpoledne navštívily tři stovky vysokoškoláků. Přednášku s názvem …Hledá se zpěvák na inzerát… na téma subkultur uspořádala katedra sociální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové a její převážnou částí byla beseda právě s Homolou. Ještě předtím vyložil téma subkultur skrze svou osobní zkušenost se „skejťáky“ a „pankáči“, s nimiž se setkával dávno před začátkem své hudební kariéry. Ač to bylo jeho první vystoupení na půdě vysoké školy, zhostil se ho s nonšalantní grácií. Dokonce se publiku přiznal k angažmá v kadeřnictví, kde v devadesátých letech odbarvoval zájemce o punkový sestřih. V době, kdy se běžní kadeřníci dívali na muže žádající obarvení tenkého pruhu vlasů uprostřed hlavy skrz prsty.
I takové mohou být cesty k úspěchu a slávě, na něž v závalu otázek také došla řada. Homola sám sebe v tomto ohledu přiřadil k extrovertnějším hudebníkům, kteří po dotazu na autogram neprchají nebo nehází otrávené obličeje. Naopak svou dnešní popularitu a úspěch vnímá jako něco, co může snadno pominout. Snad i proto se ve volném čase vrhá do vzdálených zemí, jakou je například Indie, kde o jeho popularitě nemá nikdo zdání a o nevšední zážitky není nouze. Cesty zásadně detailněji neplánuje a jistý je snad jen čas příletu a odletu. Vše ostatní nechává na vstřícnosti místních. I když za pomoc turistům většinou tamější očekávají adekvátní odměnu, našli se i tací, kteří se s ním podělili o čaj ze své konvice, neboť to byla jediná věc, jíž ho mohli podarovat. Častokrát při svých cestách bere do rukou kytaru, aby lidem kolem prostě jen zahrál (ač se studentům v Hradci bez ostatních Wohnoutů zahrát zdráhal). Takové a jiné zážitky v něm vyvolávají momenty dojetí a jsou mu inspirací k další tvorbě.
Ve volném čase se vrhá do vzdálených zemí, jakou je například Indie, kde o jeho popularitě nemá nikdo zdání a o nevšední zážitky není nouze. Cesty zásadně detailněji neplánuje a jistý je snad jen čas příletu a odletu. Vše ostatní nechává na vstřícnosti místních.
Zpěvák se neostýchal odpovídat ani na dotazy ze svého soukromí, neboť sám poukazoval na to, že některé mediální bubliny kolem jeho osoby si bulvární redaktoři vymýšlí bez jakéhokoliv kontaktu s ním a se skutečností. Žene je podle něj jedině touha po zisku a tím se odlišují od seriózních novinářů, kteří přináší čtenářům nějakou přidanou hodnotu. Právě novinářská praxe byla důvodem, proč na začátku devadesátých let nepokračoval dále ve studiu fotografie a spokojil se s maturitou na umělecké střední škole. Po zkušenosti se zakládáním alternativního kadeřnictví Joshua s kamarádem Lukášem Černým už jeho další kariéru nasměřovalo pořízení kytary, na kterou s bratrem intenzivně cvičili. Svou roli sehrál také syndrom vyhoření v zaměstnání kadeřníka. Dnes pro své řídnoucí vlasy nové trendy v hair stylingu už nesleduje. V jedné z odpovědí se přiznal také k tomu, že ani nejnovější hudba jej příliš nezajímá a nechává se inspirovat především tím, co mu doporučí přátelé a známí. Jednoho z dotazujících zajímala i případná řevnivost mezi jednotlivými kapelami. V tomto ohledu asi Homola překvapil převážnou část publika, když konstatoval, že o žádné velké řevnivosti neví. Naopak dodal, že s dalšími hudebníky v zákulisí si koncert užijí o to víc. A pokud se jim některá hudební skupina vyhýbá, příště s ní jednoduše nehrají. Syndrom vyhoření překonal před několika lety i jako hudebník, takže se můžeme těšit na další zajímavé písně. Za svou nejoblíbenější považuje Svaz českých bohémů také proto, že jí koncerty končí a navíc se s ní může i ztotožnit.
Publikum, a zejména studentky tvořící převážnou část obecenstva, zaujal Homola svou otevřeností a smyslem pro humor. Možná až vyčítavě zněly některé dotazy na jeho nevázaný životní styl, kdy je každý nový koncert záminkou pro další mejdan. Celkově přijali Homolu velmi vřele a s tajným přáním, aby se tento zpěvák na inzerát ozval právě jim.
