Moimir Papalescu & The Nihilists

Od léta roku 2003 existuje skupinka muzikantů, která předběhla svou dobu. Skupinka muzikantů, která budí respekt na domácí i zahraniční scéně.

Nebylo tomu tak vždy, vždyť v našem růžovém, komerčním, konzumním světě je těžké prosadit se s dekadentní, temnou a syrovou směsicí punku a rock´n´rollu. Přidáme-li k tomu tři postavičky, které tuto elektronickou skupinu tvoří, dostaneme se do oblasti, kterou ne každý příslušník davu chápe. Alternativa – jedinečnost českého undergroundu.

V roce 2004 bylo po úspěchu singlu Summer Deviation, vydáno album ANALOGUE VOODOO. Jak sami umělci na svých stránkách popisují, toto album má jasně danou hudební koncepci: dominantní e-clash, electropunk, odkazy na staré americké country, experimentování s digitální i analogovou elektronikou, temné postpunkové kytary.

První album šokuje svou syrovostí, nihilismem a naivitou. La Petite Sonja, zpěvačka, jejíž vizáž i hlas odpovídá opilé naivní čtrnáctce s průjezdným klínem, šokuje svými pohyby, hlasovými variacemi, vším. Drobná blondýnka absolutně vystihuje moderní dobu, moderní dekadentní svět.

Moimir Papalescu za klávesami tvoří image kapely, kromě toho dokazuje, že patří mezi užší špičku evropské elektronické hudby. Nové album LEWIS NEPTUNE nese stopu Hanka J. Manchiniho, zpěváka kapely, který má vskutku fantastický hlas, a není na škodu, že na druhém albu je tento "věčně kouřící kytarista/zpěvák" v hlavní roli.

Do sestavy patří i saxofonista Peter Ven Krbetz a bubeník Wratislav Placheta (tomu z posledního koncertu schází dvě paličky, tímto se mu za odcizení omlouvám).

A právě o posledním koncertu se budeme bavit.

Odehrál se 20. 10. 2006 v Teplicích, v prostorech klubu Božák. Symbolicky ve sklepě mrakodrapu se odehrála dekadentní show plná energie.

Sonja nebyla evidentně stoprocentně fit, ale i přesto dokonale zamaskovala své potíže, na zpěvu také nebylo cokoliv poznat.

Ba naopak, tak přesvědčivé divadlo jsem osobně dlouho nespatřil. Herecké výkony všech aktérů byly zralé na prestižní ocenění a la Oscar… hra, kterou hráli, se jmenovala Help Yourself We Are Dead.

Každý si ke štěstí pomáhá různými způsoby, ale návštěvníky pátečního koncertu naprosto uspokojily silné, našlapané tracky Boys And Girls And Heroes, Mickey Bar, Suzanne Calibre N°45 či tři přídavky Perfect Boy, Summer Deviation a Motorpsycho.

Přídavek čtvrtý Rock and Roll Save My Soul nakonec Nihilisté nezahráli, nebylo se čemu divit, teplické publikum sice naprogramovali na svou vlnu, ale oproti německému či pražskému publiku působili Severočeši jako hudební negramoti, co si přišli odstát dvě hodinky na parketě a pak hurá zpět do práce, domů či do škol.

Absolutní oproštění od okolních problémů nesvede každý, Nihilisté ano. Těsně po koncertě si vzali pingpongové pálky a míčky a započali si vesele pinkat. Jen tak pro zábavu. Není to kouzelné?

Porovnáte-li úroveň v Česku preferovaných umělců a skupinky The Nihilists, zjistíte, jak moc se Nihilisté vymykají české scéně. Scéně plné tzv. Superstars. Právě The Nihilists jsou ty pravé Superstars.

Diskografie:

2004 Analogue Voodoo
2004 Analogue Voodoo – reedition
2005 Vinyl – Summer Deviation
2006 Lewis Neptune

Tracklist pátečního koncertu:

01 Intro
02 Fast Car
03 Manipulation

04 Fireheart
05 22:07
06 Boys And Girls And Heroes
07 Devil in my Go-Go room
08 Summerwine
09 Lewis Neptune Shake
10 Shelter
11 Hotroad Hank
12 Mickey Bar
13 80´s Bar
14 Honey It´s Country
15 Suzanne Calibre No.45
16 Baby
17 Chaingang

18 Perfect Boy
19 Summer Deviation
20 Motorpsycho