Planet Festival – Špičková dramaturgie a bezchybná organizace

Několik týdnů před začátkem Planet Festivalu se spekulovalo o tom, kolik lidí festival navštíví, nehraje-li na něm žádná „megastar“. Ano, Planet se letos obešel bez Nicka Cavea, Marilyna Mansona či Morcheeby (taháky minulých ročníků, které se uskutečnily pod názvy Love Planet a Go Planet Roxy). Obešel se také bez „tradičních“ kapel české provenience, které se na festivalech rok co rok stereotypně opakují. Vsadil na pečlivý výběr skupin a dokázal skloubit punkovou legendu, průkopníky Electronic Body Music i vyznavače elektro-popu. Odvážnou volbu nelze hodnotit jinak než jako zajímavou, nekonvenční a podařenou.
Line-up vypadal přitažlivě už na papíře, proto se jako stěžejní ukázala být otázka, jak to všechno stihnout. Logické uspořádání jednotlivých vystoupení umožnilo každému zhlédnout značnou porci koncertů bez obav, že přijde o něco zásadního na druhé scéně. Některé kapely doplatily na zařazení v méně atraktivní době (páteční odpoledne). Více posluchačů by si bezpochyby zasloužila francouzská skupina Utopium i národnostně různorodé seskupení Hypnotix.

Nejen headlineři
Kdyby posluchači záměrně zamířili pouze na kapely avizované novinovými titulky, byli by ochuzeni o potěšující překvapení z líhně českých kapel. V dobré formě se představili Sunshine, Skyline, Southpaw i 100 °C. Předzvěstí následného nočního vystoupení projektu IAMX se stal koncert formace Lakeside X. Melancholicky tajemná hudba posluchače dostředivě vtahovala hlouběji a hlouběji do deprese prýštící z textů o beznaději a troskotání (jejich autorem je frontman Janne Marvannen), aby nakonec vyústila v očistnou katarzi.
Druhým bonbónkem bylo pulzující vystoupení instrumentálního tria Sunflower Caravan. Bez zpěvu, jen hammondky, baskytara a bicí. Tedy spíš „jen“. Sestava Sunflower Caravan, podle nástrojového složení předurčená pro klubové scény, s přehledem zvládla uspokojit početný tancechtivý festivalový dav. Mimochodem, na druhé scéně zrovna hráli Tata Bojs, ale myslím, že to fanoušky vůbec nezajímalo...

Stálice i objevy
Planet Festival neměl světově proslulou star, která by přilákala tisícihlavé davy. Hvězdné nebe však prázdné nebylo. Zastoupení zde měla hudba několika generací. Členové americké punkové kapely Bad Religion patří k té starší, ale hrát dobrou muziku pořád umějí. Nepoměrně nižším věkovým průměrem se chlubí jeden z největších objevů současnosti – britští Hadouken!, kteří do srdce Evropy zavítali poprvé. Partička zdravě drzých muzikantů prostřednictvím své divoké show ukázala, že se jim slavná budoucnost po boku Arctic Monkeys či Happy Mondays neprorokuje pro nic za nic.
Frontman německé punk-rockové kapely Beatsteaks odzpíval většinu koncertu mezi diváky, zpěvačka britské skupiny Kosheen zase s berlemi (staly se neobvyklou, ale právoplatnou součástí jejího vystoupení), do euforie uvedlo mnohé diváky vystoupení belgických vyznavačů EBM - Front 242. A všeobecné nadšení panovalo i při produkci IAMX. Projekt charismatického Chrise Cornera se v Česku zabydlel a stále se těší nebývalé oblibě. Cornerův nezaměnitelný hlas ve spojení s provokativními videoprojekcemi a ponurou elektronickou show naplnil touhu fanoušků po hudebně-vizuálních orgiích. Hojně citovaná věta o tom, že „IAMX prostě musíte vidět“, se potvrdila do puntíku.

Zase za rok?
Počasí sice mělo do léta (Planet Festival byl avizován jako „jeden z prvních letních dvoudenních festivalů“) setsakramentsky daleko, ale šest tisíc návštěvníků bylo odměněno komfortem zvládnuté organizace i cizelérsky vyšperkovaným programem. Kde jinde si mohli během dvou dnů zazpívat, zatančit či jakkoli jinak užít songy jako Ladies, Subway Sings, Hide U nebo Nightlife?
Sečteno a podtrženo: Planet Festival se povedl. Na třech scénách se za dva dny vystřídalo přes čtyřicet hudebních těles. A bylo co poslouchat!