Skye nudila stejně jako Morcheeba

Skye se na řadu dostala želbohu až v sobotu, tedy v den, kdy už většina návštěvníků kvůli chybám v organizaci opustila dějiště festivalu. Jak už to tak někdy bývá, došly peníze, a tak pět ze šesti scén již vlastně neexistovalo. Byl narychlo sepsán program pro poslední žijící scénu, na které se okolo désáté hodiny objevila Skye se svou kapelou v celé své kráse.

Celé vystoupení bylo započato zajímavým intrem a ještě zajímavější první skladbou, jež mě osobně velmi nadchla. Bylo to snivé a bylo to všeobjímající. I když je zpěvaččin hlas tak nezaměnitelný, nepřipomínalo vše, co ten večer zaznělo, Morcheebu. Svůj podíl na tom nesly zajímavé rytmy a odlišná stavba skladeb od té, na kterou jsme byli zvyklí u skladatelské dvojice bratří Godfreyů (zakladatelé Morcheeby). Po dalších třech písních, které byly sice zajímavé, ale ne zrovna vzrušující, vzbudila hitovka Morcheeby "Blindfold" všeobecné nadšení. Koncert poté plynul líným tempem dál a dál a jediné vzpruhy a nové energie do beznadějně dřevěnících nohou se dostalo divákovi při dalším hitu zpěvaččiny exkapely "The Sea". "I left my soul there, down by the sea, lost control, living free..." – tento slogan se stal na dlouhou chvíli největší zábavou pro samotnou Skye, ale i pro trochu uzívané publikum. Pak na řadu přišel pilotní singl "Love Show" z aktuálního alba "Mind How You Go". Kromě několika dobrých nápadů z tohoto alba se Skye spolu se svojí doprovodnou kapelou prezentovala ještě remixem hitu Gorrilaz, který se mi zamlouval snad víc než originál. Hiphopový beat a něžný zpěvaččin hlas snad musely uhranout každého. Muzikanti se po přibližně hodině hry odmlčeli a čekali, jestli už všichni usnuli, či zdali divákům ještě pomohou přídavkovou náloží s počítáním oveček. Vrátila se osamocená Skye s akustickou kytarou na krku. Ta jí ale spíše komplikovala situaci. Skyiny prsty totiž velmi zlobily a pořád ne a ne zahrát správně jakýkoliv motiv. Pro české diváky se tak hit Morcheeby ze skvělého soundtracku Samotářů "Over And Over" stal spíše nevydařenou hodinou kytary. Ale kdo by to Skye neodpustil? Stačil jeden úsměv a "sorry" a vše bylo zase v pořádku. Nakonec nastoupila ještě celá kapela a zahrála jazzový tradicionál, který my v Česku známe z úst Jirky Korna z jedné nejmenované reklamy. To bylo překvápko, když jsem najednou zjistil, že text není: "Já zpívám si celý den...", ale "I´m singing in the rain..."

Byli z Anglie, ona vypadala dobře a zahráli pár písní od Morcheeby – to je asi vše, co jsem si z koncertu odnesl. Poprvé jsem viděl Morcheebu na tehdy táborském festivalu Planet Roxy a moc mě to nebavilo. Nyní jsem měl možnost vidět samotnou Skye Edwardsovou a nudilo mě to ještě víc. Existuje hudba, kterou je lepší poslouchat doma, a existuje hudba, kterou si užijeme spíše na koncertě. Skye Edwardsová – ať už sólo, či ještě za dob Morcheeby – patří do té první skupiny.

Pro fanoušky Skye mám jednu radu: až půjdete na její koncert, vezměte si s sebou rybářskou sedačku, termosku a prut. Má to jednu výhodu, totiž nebudou vás bolet nohy a zároveň máte větší naději ulovit nějaký zážitek.

Skye Edwardsová se v Česku znovu objeví na brněnské části Semtex Culture, který probíhá 8.–9. září v malebném Mariánském údolí.