Třetí ročník cen Vinyla na brněnské Flédě
Každoroční setkávání kolem objektivně nejhodnotnější české hudební ankety dostalo 26. února už své třetí pokračování. Skromně, povětšinou novináři zaplněná brněnská Fléda nabídla kromě krátkého ceremoniálu i line-up, který mohl přilákat více alternativně se tvářících místních studentů, avšak vstupné na místě (240,–) prostě na Brno není dobrý. I když večer to byl povedený.
Před devátou hodinou začala hrát Never Sol – dívka, žena, klavíristka, která v loňském roce vydala album melancholických písní Under quiet. Živý koncert rozhodně neudělal takový dojem jako studiová nahrávka vyladěná J. P. Muchowem. Sára Vondrášková působila v neútulném prostoru poloprázdné Flédy trochu osaměle a ani její výrazný popový hlas nedokázal halu dostatečně zaplnit.
Samotné předávání proběhlo jednoduše a bez patosu. Moderující, první vítěz Vinyly i konkurenční OSA ceny Apollo Martin Hůla (Bonus), předal vinyl od Krištofa Kintery kapelám Nylon Jail, Vložte kočku a projektu Piana na ulici.
Kapela Nylon Jail na konci minulého roku vydala svou první desku My Heart Soars Like a Hawk, která míchá kytarové a elektronické zvuky s cashovskou atmosférou. Stravitelně podaná dávka angažovanosti a sound, kterému na nahrávce výrazně pomohl producent Ondřej Ježek, byly pro letošní porotu zřejmě jasnými argumenty, proti kterým se není třeba nijak výrazně vymezovat.
Podobná dávka nepřekvapení čekala i na přítomné milovníky koček. SEAT, druhé album pražské všežánrové kapely Vložte kočku, bylo výrazně reflektováno médii již během roku, a tak nominace a následné vítězství nešokovalo. Nápady naplněné album bez známek slabostí nabízí příjemné fungování elektroniky, kytar a refrénů s někdy až neodbytnou vlezlostí.
Projekt Piana na ulici pražského kavárníka Ondřeje Kobzy výrazně přesáhl očekávaný dopad na veřejný prostor a z ulic se zvuk rozladěných Tiersenových pohádek dokázal dostat i do světa sociálních sítí.
Po předávání vystupovala na malé scéně trojice Kyklos Galaktikos, která dokázala potenciál menšího prostoru naplnit na rozdíl od Never Sol dostatečně. Agresivní zvukové plochy tak mohly přítomné slušně zaměstnat poslechem. Větší srozumitelnost slov je někdy při hiphopu milým bonusem, ten ale diváci tentokrát nepotřebovali a vynahradili si ho energií koncertu.
Jakým způsobem se pak zmocnili Flédy nejstarší účastnici sedánku Houpací koně, by jistě vyhodilo nejednoho teenagera ze sedla. Dvacet let hrající ústecká kytarová skupina zažívá své nejsilnější období a je dobré, že dala probíhajícímu jemně pozérskému večeru náladu takřka devadesátkovou. Po několika minutách se lídr Jiří Imlauf proměnil v dokonalého polabského Thurstona Moora a dal neznalým jasně najevo, co znamená, když umíš napsat víc než jen jeden „silnej motiv“.
Dobře udělaný večer s dobře vymyšlenou cenou bude příští rok dle pravidel Vinyly ovládat jiná rada a může se tedy stát, že mix jmen v nominacích bude zas trochu žánrově odlišný.
