Téměř měsíc po pražském vystoupení rumunské formace Mahala Rai Banda
se v Akropolis rozjela další koncertní série Respekt Plus, kterou
15. března 2010 zajistila fenomenální balkánská dechovka Fanfare
Ciocarlia, čelící svým zběsilým rytmem i těm nejlepším sprinterům
na světě.
Tento skřivánek (rumunsky ciocarlia) cvrlikal nonstop téměř dvě hodiny.
Ačkoliv se start posunul o klasickou půlhodinu, ba možná víc, vystačili
si Rumuni naprosto sami – bez předkapely dokázali rozburácet přeplněnou
halu Akropole, což se třeba jejím kolegům z Mahaly zas tak úplně
nepodařilo. Výrazně se tak stalo po pátém songu „Ciocarlia Si Suita“,
kopírujícím jednu z nejpopulárnějších lidových melodií Rumunska, po
které už se energie v sále jen zintenzivňovala.
Následovala vokálně sborová „Lume Lume“, na žestě bohatá
„Caravana“, vášnivě rytmické „Asfalt Tango“ a další. Muzikanti
excelovali jako instrumentalisti i baviči – různě se potulovali po pódiu
podle potřeby, v centru stál potem zlitý bubeník bušící střídavě do
bubnu či miniaturních puklic.
Dvanáctičlenná sestava s převažujícími žesti (tuby, trumpety)
doplněná ještě o zvuk klarinetu či saxofonu v Praze představila
výběrovou desku „Best of Gypsy Brass“ (2009). Stejně jako byly pestré
košile gypsy bandu, byl pestrý i samotný playlist o více než dvaceti
skladbách, který jen dotvrdil, jak široký stylový záběr tito Rumuni
mají: na jednu stranu servírují smutně laděné pohřební písně jdoucí
strnule a těžkopádně, na druhou radostné svatební veselí okořeněné
sborovými vokály a virtuózními čísly.
Rozpačitost znatelnou v prvních minutách večera poměrně rychle
přebila energická hravost a vřelost, se kterou k hudbě přistupovali
muzikanti i většina posluchačů.
Poměrně četné publikum hájící si zuby nehty své teritorium rozhýbala
již první píseň. Ovšem k největší taneční gradaci bezpochyby došlo
až v závěrečných minutách, kdy se hudebníci po rockové srandičce
„Born To Be Wild“ k filmu Borat či hitovce „James Band Theme“
doprovázející slavného agenta 007, díky řevu a ovacím publika ani po
22. hodině neměli k odchodu.
Překvapili smyslem pro vtip a uměním hrát až do úmoru, když stále
hrajíce vypochodovali z pódia dolů mezi publikum, kde to záhy znovu rozjeli
přímo mezi diváky.
S pětistovkou na čele či s eury a korunami přeplněnou hučkou
kličkovali muzikanti mezi davem, čímž přirozeně strhli již historicky
danou stěnu mezi umělcem a divákem. Čišela z nich opravdová radost a
nikde nekončící vitalita. Komu pondělní dvouhodinový maraton nestačil,
mohl následně zavítat do přilehlých barových scén, kde to v balkánském
elektroakustickém duchu žilo až do úterních ranních hodin.
Fanfare Ciocarlia
15. 3. 2010, Palác Akropolis
Pořadatel: Rachot Production
Napsat komentář