Závěrečná show zakončila letošní Expozici nové hudby

O oprávněnosti podtitulu letošního festivalu: "NO A...! Neakademický přístup Non Academic Approach" se diváci snad nejvíce mohli přesvědčit na úterní dvojici koncertů. Pražští Birds Build Nests Orchestra uvedli úterní večer svojí zajímavou performancí. Duo obsluhovačů gramofonů Petr Ferenc & Michal Brunclík si pro show přizvalo dechaře Matěje Kratochvíla a dva efektomany. Výsledný zvuk by se dal snad nazvat jako "soundtrack k přemýšlení". Z vinylů se díky jejich preparaci nepravidelně linuly zvláštní zvuky, které v realtimeu doplňovali právě dva muži stojící u množství techniky. Jediným doopravdy živým pak zůstal nepříliš častý recitativní projev jednoho z dýdžejů a občasná melodie z úst dechaře. I přesto, že "hudba" neměla žádný řád ani rytmus, zanechala tato lehce halucinogenní show na posluchačích příjemný dojem. Její posluchačská náročnost se však ani v nejmenším nepřiblížila tomu, co ještě mělo přijít.

Dobře naladění diváci se těšili na vrchol večera v podání berlínského dua Marcelo Aguirre (bicí, zpěv) & Ulrich Krieger (saxofon, zpěv, electronics). Ten opravdu přišel, ale mnozí ho již neviděli. Nevydrželi tak silný nával "hudby" a prostě odešli uprostřed představení. Jaká škoda! A přitom vše začalo tak nevinně. Na pódium si to přištrádovali dva muži středních let, kteří svým vzezřením lehce připomínali metalisty. Tmavé oblečení, dlouhé vlasy, hlava schovaná v kapuci. Zpočátku bylo slyšet jen šeptání do mikrofonu. Poté se přidávaly podivné zvuky podobné psímu vrčení či pokřikům Křováků. Po tomto krátkém intermezzu se hudebníci chopili svých nástrojů a postupně přidávali na hlasitosti, až se během deseti minut z podivného čehosi stalo velmi hlasité až agresivní nerytmické a nemelodické všelicos. Jeden mlátil do bubnů o sto šest, druhý přefukoval saxofon, jak jen to šlo. Když je i toto přestalo bavit, dostáli svému metalovému looku a počali do mikrofonu křičet až řvát. Po takto úporných patnácti minutách se hudebníci ztišili a poklonili se. Prostě zážitek!

Ve čtvrtek čekalo potenciální zájemce o "novou" hudbu něco zcela jiného. Totiž, i když to tak podle předchozích řádků nevypadá, na Expozici nové hudby se můžete setkat i s muzikou, jak ji znáte. Pozvání přijal Gareth Davis se svým triem (klavír, bicí, basklarinet), které své hudební vyjadřování staví na skladbách klavíristy Mika Keusena. Mikova hudba je typická zvláštními zvukovými krajinami, které kombinuje s moderním minimalistickým groovem. Improvizace zaručena! Pro poslední večer dvacátého ročníku Expozice nové hudby tak pořadatelé připravili opravdovou lahůdku.