Superstar – škola života

Ačkoliv má tato soutěž být o hledání mladých pěveckých talentů a jejich předělání na šoubyznysové hvězdy, hlavní pointa tohoto článku bude jinde. Nebudu se zde zaobírat kvalitou či nekvalitou jednotlivých zpěváků, nýbrž se zaměřím na něco zcela jiného, co diváky k téhle soutěži táhne. Neúspěch. Ano, povaha naše česká nás nutí sledovat obrazovku a pozorovat neúspěchy mladých lidí. Vidíme jejich sebevědomí, jejich kuráž před tím, než nastoupí před porotu. Pak následuje studená sprcha, které otáčí kohoutek sama porota. Teenager pak vychází ze dveří zdrcen, spláchnut a často v slzách. Ne že by byla porota tak krutá, krutá je tvář reality. Představte si onoho účastníka castingu – řekněme dívku, tak 17 let. Přihlásí se do "sůprstááár" a celé dny nespí. Představuje si, jak bude slavná, jak budou davy šílet, jak zpívá na obřích pódiích. Koupí si vysněné auto nebo bude tučné honoráře posílat dětem do Afriky. Stane se z ní hvězda, lidé si jí budou vážit a ten hezký kluk od vedle se do ní zamiluje...

Jenže je tu porota – a ta je nekompromisní. Milá dívka najednou zjistí, že vůbec neumí zpívat (přitom kamarádky říkaly, že ano). Bum, sny se sesypou jako domeček z karet, přicházejí výčitky a hledání chyb. Svět dívky zčernal a zapomenul na ni.

Tohle je na konkurzu Superstar častý jev. A co divák?

Diváci tohle vidí, smějí se tomu doma z gauče a vyprávějí si to druhý den v práci. Dokonce jí ten neúspěch přejí.

Co je na tom tak zábavné? Česká povaha – těšit se z neúspěchu druhého. Smutné je, že ti, co se nejvíc smějí naivním teenagerům, asi nikdy neměli tolik kuráže něco podobného zkusit.

Takže, suma sumárum. Dívka dostala ránu od života – asi jí ani moc neublíží, v životě toho dostane "naložíno" více. Je to vlastně dobrá zkušenost a součást dospívání.

A divák? Ten má svou konzumní zábavu servírovanou s grácií reality šou.