Divadlo evropských regionů: Menu, stan VOSTO5, Střídmí klusáci, Laco Deczi a Eva Vrbková

I když se festival zaměřuje především na divadlo, hudební vystoupení dostávají každý rok velký prostor. S Divadlem evropských regionů jsou neodmyslitelně spjaty večerní koncerty na letní scéně Klicperova divadla, které začínají po představení na hlavní scéně. Míst, kde se pořádají koncerty, však postupně přibývá. Před několika lety založili manželé Podhajští, provozující Rokytovu výstavní síň, tradici každodenních koncertů na přilehlém Kavčím plácku. Minulý rok dal čajový stan prostor elektronické a alternativní hudební scéně.

Experimentální hudební akce Menu v čajovém stanu

DJ Ventolin © Jakub Fabián

Jako první jsem navštívil čajový stan v Žižkových sadech, které po dobu festivalu nebývale ožívají a pomalu se stávají dalším centrem festivalového dění. Den před oficiálním začátkem festivalu v sobotu 20. 6. tam pro nedočkavce zahrály kapely Drobný za bůra a Kostka. V čajovém stanu v neděli 21. 6. proběhla experimentální hudební akce Menu. Ta se už konala na různých místech Hradce Králové několikrát – například na schodišti Nového pivovaru, v klubu LaPutika a v hospodě Drak. Tentokrát zahráli Digital insist a David Doubek aka DJ Ventolin. Digital insist začali pozvolna skládat své koláže elektronických zvuků a posluchači stan pomalu zaplnili. Jednotlivé skladby se v proudu hudby navzájem prolínaly a slévaly. Syntezátorové plochy vyvolávaly dojem soundtracku Star Treku, který rychle odezněl, když Digital insist zapojili pravidelný tepot elektronického bubeníka a občas i neúplné, ale živé bicí. Charakter hudby se změnil z ambientního plynutí na taneční dusot.

Hvězdou večera byl však bezesporu DJ Ventolin, známý ze svého loňského festivalového vystoupení. Když oblečený v typické modré šusťákovce spustil své 8 bitové lo-fi elektro, návštěvníky čajového stanu přilákal blíž a ti začali tančit. V tanci chtěli pokračovat i po tom, co Ventolin přehrál všechny své skladby (například Láska Love, Ringtone nebo skvělou Star Wars Rumbu) a oznámil konec vystoupení. A tak musel přidávat. Přídavek byl nakonec delší než samotný koncert, některé skladby zazněly i třikrát. Ventolinovo vystoupení pro mě bylo vrcholným zážitkem prvního festivalového dne.

Hudba ve stanu VOSTO5

Zdálo by se, že Divadlo Vosto5 nemá s hudbou nic společného, ale minimálně v případě Stand'Artního kabaretu to neplatí. Na jeho konci a často také v průběhu vystupují kapely Tatra, Tesla a Snaha. Některé jejich písně jsou pravidelným návštěvníkům dobře známé (jako například Nemám rád…), jiné jsou vymýšleny na místě. Po instrumentální stránce to není nic moc (akustická kytara, tahací harmonika a občas bicí v podobě dřevěné bedny), ale o tu vůbec nejde. Hlavním tahákem jsou vtipné texty a často i pódiová show.

Střídmí klusáci v kulisách višní

Střídmí klusáci v kulisách višní © V. Bartoš

Podobným případem jsou koncerty další divadelní kapely s bizarním názvem Střídmí klusáci v kulisách višní. Je to hudební projekt čtyř divadelníků z divadla Bufet, kteří do Hradce Králové přijeli karosou upravenou na divadlo, ve které hrají i své koncerty. Díky tomu mají jejich vystoupení neopakovatelné kouzlo, ke kterému přispívají také chytré texty a hudební kvalita produkce. Mezi nejlepší a nejvtipnější písně patří Pochod budoucích otců nebo Makak má kávu. Autobuf, jak herci svůj autobus pojmenovali, má slušnou šanci stát se podobně kultovním jako divadlo Vosto5.

Laco Deczi vystoupil kvůli nepřízni počasí v pivním stanu

Na hradecký divadelní festival přijel zahrát i slavný československý trumpetista Laco Deczi se svou kapelou Cellula New York. Na jeho koncertě jsem byl už několikrát a ani tentokrát mě nezklamal. Latiny střídaly nadupané funkové skladby s klidnými, téměř lyrickými baladami. Skvělý byl Lacův syn Vaico za bicími a klávesista Eric Meridiano, který v Cellule vystřídal Waltera Phisbachera. Jediným slabším členem kapely je nový basista, ovšem také on vystřihl několik hezkých sól. Atmosféru koncertu lehce kazila skutečnost, že kvůli vrtkavému počasí nakonec Deczi vystoupil v pivním stanu před Klicperovým divadlem, kde byl ze začátku rušen leckdy nic netušícími hosty. Poslouchat posléze však začali i ti, kteří na koncert původně vůbec nepřišli. To potvrdilo kvalitu hudby, kterou Laco Deczi skládá a hraje.

Eva Vrbková na Pivovarském náměstí

Posledním hudebním zážitkem, o který bych se rád podělil se čtenáři Nekultury, je koncert herečky a zpěvačky Evy Vrbkové z Divadla Husa na provázku a kytaristy Matěje Plíhala. Eva Vrbková používá novou a u nás poměrně neznámou techniku zpěvu. Svůj zpěv nahrává, vytváří z něj smyčky, vrství je na sebe a to vše přímo během vystoupení. Vzniklé skladby jsou do značné míry unikátní, ale kdyby byly založeny pouze na této technice, po chvíli by se hudební nápad omrzel. Eva má ovšem skvělý, téměř operní hlas, navíc při vystoupení uplatňuje své herecké nadání a především jí nechybí nápaditost – v jedné skladbě používá jako doprovod jemné pískání fénu na vlasy, v jiné zase žvýkačku. Má to vtip a nápad, což je s výborným doprovodem velmi silná kombinace.