Lenka Dusilová: Eternal Seekers

Lenka Dusilová, Beata Hlavenková, Clarinet Factory: Eternal Seekers
49:25, Respekt Publishing

Lenka Dusilová je k nezastavení. Část loňského roku koncertovala v USA a letos pozvala své americké přátele do Čech. V září a říjnu s nimi absolvovala klubové turné a 29. září ještě stačila vydat desku. Turné nazvané The Adventurous Tour bylo poděkováním její kapele složené z mladých amerických hudebníků (Joe Bagale, Grey McMurry a Mike Chiavaro) a poslední tečkou za zaoceánským dobrodružstvím doprovázejícím album Mezi světy. Další etapu své tvorby otevřela natočením novinky, na níž spolupracovala s klarinetovým kvartetem Clarinet Factory a pianistkou a skladatelkou Beatou Hlavenkovou.

Překlad názvu nové desky Eternal Seekers se dá interpretovat jako Věční hledači. Společný projekt těží z různorodých přístupů k hudbě a zároveň snahy o vstřebání postupů z jiných hudebních žánrů. Jazz se proplétá s folkem, muzikanti hledají tu nejvhodnější melodickou kombinaci. Clarinet Factory, kvarteto složené ze tří klarinetistů (Jindřich Pavliš, Vojtěch Nýdl, Luděk Boura) a basklarinetisty (Petr Pepino Valášek), se pohybuje na hranicích klasiky, jazzu, elektronické hudby a ethna. Aktivity Beaty Hlavenkové jsou rozptýleny mezi několik hudebních formací vyznávajících vážnou i jazzovou hudbu. A když se k nim přidá muzikantský „samorost“ v podobě zpěvačky a textařky Lenky Dusilové, vznikne multižánrová deska, která nesnese žádnou předem připravenou škatulku.

Textové podklady písní nalezli tvůrci v básních Františka Halase, Václava Kvapila, Vojtěcha Nýdla, Martina Rouse a především Bogdana Trojaka. Tento těšínský rodák je laureátem Ceny Jiřího Ortena i ceny Magnesia Litera v kategorii poezie. Před dvěma lety vzbudil rozruch jeho prozaický debut Brněnské metro, zachycující příběhy z prostředí brněnské básnické bohémy konce 20. století. Trojakovy texty, vzniklé na hotovou hudbu a psané Dusilové „na míru“, zaujmou zdánlivou jednoduchostí, každodenní svět v nich však zahaluje oblak tajemství. Snivá hudba přenáší posluchače do specifického časoprostoru: Jako by se v hluboké noci ocitl ve ztemnělém baru. Příliš pozdě na to jít spát, příliš brzy na vstávání. Svíčky se roztékají, v popelnících doutnají černobílé sypké kopečky a personál začíná nenápadně uklízet. „Noc je vláhou smyslů“ (podle básně Ohně), ale ještě pořád se ozývá hudba, jako by odjakživa byla součástí tohoto místa. Nedráždí, neupozorňuje na sebe, jen tiše zní. A přesto nutí k poslouchání.

Na Eternal Seekers neidentifikujete žádnou „rádiovou“ melodii, jako byly písně Vlčí oči z alba Mezi světy nebo Poslední z desky Spatřit světlo světa. Po prvním poslechu se nevrátíte ke konkrétní písni, ale pustíte si album od začátku. Celé. Harmonie čitelná v jednotlivých skladbách prostupuje ucelenou kompozicí desky. Ze skladeb je cítit křehkost ledových mozaik na oknech, které připomíná obal alba. Kolébající klid v písních Půlnoc a Ohně střídá vibrující vzrušení skladby Spirály. Po poslechu alba Eternal Seekers vám v mysli zůstanou zvonivé tóny kláves, zvukomalebné verše, rozechvění z přívalu emocí a křišťálový jas netuctových skladeb.