Recenze: Atrium Carceri – Phrenitis

Stejně jako předchozí alba se Phrenitis nese sice v klaustrofobním duchu, ale tu a tam na nás vykoukne škvírka světla. Je to album, které se dobře poslouchá jako celek, má jasné směřování a obsahuje mnoho dějových zvratů bránících úspěšně pocitům stereotypu. Už podle obálky by se dalo soudit, že Phrenitis je Simonovou reakcí na válku a na její destruktivní sílu. Zástupy dětí v uniformách s dýchacími maskami a velkou ohnivou koulí za zády hovoří jasně. Tato recenze si klade za cíl být jakýmsi tokem myšlenek a reflexí, na úkor kvalitativního posuzování. Ambient je velice abstraktní hudební směr.

Strach z jaderného konfliktu se odráží v první kompozici, děsivé a zároveň velmi krásné Faces Of War. Vše, co jsme měli na světě rádi, vše, čím jsme žili, včetně veškerých ideálů, končí v jednom děsivém okamžiku. Skladba je plná zvuku atomových explozí a překvapivě silných melodií (silných v mantinelech žánru samozřejmě). Skladba končí hrobovým tichem a poslední explozí. Přichází tvrdé procitnutí – Inside The City je sama o sobě dezolátní krajinou vypálenou do lidského svědomí. Tvorba Atrium Carceri je stále stejně schizofrenní, expresionistická a velmi depresivní (ale také krásná ve své pochmurnosti). Simon se z klaustrofobních prostor pomalu přesunul na světlo umírajícího slunce, které svítí na poslední zbytky lidských stop na naší planetě. Třetí skladba Surfacing v sobě absorbuje přesně tuto schizofrenii. Být člověkem je krásné. Ale za jakou cenu? Ve skladbě se mísí klavírní a industriální motivy a ke konci můžeme slyšet něco jako šum při detekci radioaktivního záření.

Další kompozice Hypnosis je abstraktnější, dává fantazii hodně silný impulz, stejně jako rytmičtější Floating, kde opět můžeme narazit na klavír. Šestá skladba Eraser je nejdelší na albu, trvá deset minut. Je o něco komplexnější a má více motivů, včetně onoho chorobně znějícího klavíru. Občas mi plochy v této skladbě připomínají jiný, možná ještě známější švédský projekt Desiderii Marginis. Dokonalý soundtrack k postapokalyptickému filmu. At The End Of Time pokračuje v načrtnutém schématu klavírních motivů. Time Freeze působí jako dokonalý soundtrack k počítačové hře Fallout. Je pohledem do zdevastované krajiny, která kdysi bývala plná života. Skladba The Circle od 12 zase zavání ritualistickými plochami typu Sephiroth, či The Protagonist, dalších významných švédských projektů. Třináctka Reunion má romantičtější nádech (pokud se to o chorobném vyznění celku dá takto říct) a silnou melodii klavíru. Nelze nezaslechnout trochu naděje v moři hniloby. Poslední kousek Resistance má trochu breakbeatový nádech, lámaný beat stojí v pozadí válečných zvuků a záznamů komunikace vysílačkou. Něco se děje… že by světlo na konci tunelu?

Nutno přiznat, že hudba Atrium Carceri trochu ztrácí na své pověstné klaustrofobní atmosféře, která nesmírně sálala z prvních tří alb. Je tu ale znát velký pokrok v práci se zvukem, kompozice mají trochu světlejší nádech, ale stále zůstáváme stát v krajině dávno vyhaslé civilizace, kde se poslední zbytky přeživších za každou cenu snaží udržet naživu. Vítejte v pekle!

Faces of War

Atrium Carceri: Phrenitis
14 skladeb/66:13 minut
Label: Cold Meat Industry