Recenze: Hm... – Plán na zimu

Hm… – Plán na zimu
13 skladeb / 43:40, O.S.I.N.A.

Zní to jako klišé, ale z desek Hm… je cítit radost. Radost z hraní na nástroje i z hraní si s nástroji vyvěrá z každé písničky – to však není žádná samozřejmost. Vždyť tolik českých kapel působí jako upocení snaživci. Hm… jsou zkušení a studovaní hudebníci. Také jsou usměvaví, slušní a oplývají nestárnoucí chlapeckou křehkostí. Svým způsobem připomínají prvorepublikové swingové zpěváky, kteří si s jiskrou v oku a ležérním elegantním úsměvem dokázali poetickým způsobem podmanit publikum a zároveň ironizovat patetický text.

Na aktuální čtvrté desce opět najdeme české a světové klasiky poezie, k tomu jeden text lídra Hm… Marka Doubravy a jednu báseň z dílny kamaráda Petra Kotouše. Autorské texty jsou především recesistické. „Já chci repovat v hustý repový kapele/ jenže ten můj blbej kukuč vypadá tak nesměle/ celej život hrál jsem jenom folk a kántry/ a celej život budu hrát jen folk a kántry,“ zazní v písni Marka Doubravy Můj příběh dále gradující slokou: „wabiho i daňka posílat do prdele.“ (Wabi Daněk se objevil v Akropoli na křtu. Jak to dopadlo, se můžete podívat pod recenzí.)

Album Plán na zimu rozšiřuje řadu kvalitních desek kapely Hm… S rukama ohmatanýma od literárních příruček nahráli na tuzemské hudební spektrum opět vysoce návykové album, které nese ideové i zvukové nosné prvky desek předchozích.

Dadaistický název Sifonový bombometčík ukrývá Kotoušovu zamilovanou báseň z prostředí samoobsluhy: „Já dobře vím, že ten mladý muž od vedle z úseku pečiva/ pokaždé po šichtě v podvečer domů vás za ruku vodívá/proto si od něho vícekrát pečivo kupovat nemohu/ místo něj nosívám v košíku k pokladně bombičky sifonu.“ V porovnání s údernějšími texty z předchozích alb jako Moje milá, Buď můj salám nebo Hluboko v lesích působí Sifonový bombometčík trošku vyvanutým dojmem. Zdá se, že šuplíkové zásoby z gymnázia nejspíš docházejí, což je věčná škoda.

Z písní zhudebněných velikánů světové poezie zaujme hned první Plán na zimu, která dala název celému albu. Začíná foukací harmonikou, jež evokuje fučení vánice. Rimbaudův epický pohádkový text dokresluje zimně hřejivá, jako vždy velmi nápaditá hudba Marka Doubravy. Následuje existencionální kus Jiřího Ortena U tebe teplo s tklivým smyčcovým refrénem, Gellnerův Kuplet o Ženské emancipaci, dále odpatetizovaná Nezvalova čítanková hymna Sbohem a šáteček. Příjemnou inovací je použití žesťového tělesa v Monotónní od Jana Zábrany.

Album Plán na zimu rozšiřuje řadu kvalitních desek kapely Hm… S rukama ohmatanýma od literárních příruček nahráli na tuzemské hudební spektrum opět vysoce návykové album, které nese ideové i zvukové nosné prvky desek předchozích. Hm… si zkrátka patentovali trademark „zhudebňovatelů“ klasické poezie, a ten jim velmi sluší.

Wabi Daňek vrací úder na křtu: