Recenze: Rammstein – Liebe ist für alle da

11 skladeb / 46:03 (Universal)

Skupina vznikla v roce 1994 a stala se natolik celosvětově oblíbenou, že když se téměř kohokoliv zeptáte na název nějaké německé skupiny, uslyšíte právě Rammstein. Spousta lidí je samozřejmě ráda nemá, a to jenom kvůli tomu, že to jsou Němci a překvapivě zpívají německy. Ale zkuste si poslechnout některý jejich hit v němčině a pro srovnání v angličtině, opravdu se vám angličtina v Tillově podání líbí víc? A tohle všechno do sebe zapadá jak ozubená kolečka do hracího strojku – nenapodobitelný hlas zpěváka Tilla Lindemanna, songy, které svou sílou dokážou zaujmout a strhnout, a nakonec efekty, se kterými skupina vystupuje na světových pódiích, nebo neméně zajímavé videoklipy. To vše se do fanoušků nezapomenutelně zakousne a jako buldok zaútočí na jejich chuťové hudební kanálky. Rammstein zkrátka milujete, nebo nenávidíte, nic mezi tím. Je to taková malá hudební závislost. O jejich oblíbenosti v naší republice také svědčí rychlost, jakou se vyprodaly lístky na listopadový koncert v Praze. Ještě že přibyl další v Ostravě, že.

Vraťme se opět k albu Liebe ist für alle da. Skupina se zhostila svého úkolu s vervou. Ale přece jen, po tolika tajnostech, po takovém vychvalování a hromadě slibů, jak bude nové album fantastické, jsem pocítila lehké zklamání… Nejde o to, že by se mi nelíbilo. Líbí, což je vidět v mém hodnocení, ale po tom všem jsem byla plná očekávání něčeho závratného, což nepřišlo. Se svými tvrdě znějícími kytarami, nepolevující elektronikou a údernými bubny Rammstein ukázali, že stále umí a nehodlají svou kariéru jen tak ukončit. Proč taky. Celé album je pestré, plné kvalitních písní, z nichž si každý může vybrat tu svou oblíbenou. Ale i přes to všechno se mi zdá kontroverzní singl Pussy jako nejchytlavější song celého alba. Problém je ten, že Rammstein už dávno nasadili laťku velice vysoko. A tato laťka se pak více než obtížně překonává. Stačí se podívat na to, kolik hitů se v jejich kariéře objevilo, ne jeden nebo dva, jak to bývá u některých skupin, ale mnohem mnohem víc.

Do alba nás hned v rytmu úderných kytarových riffů vtáhne pokřik Ramm-Stein v úvodní písni Rammleid. V dalších skladbách naleznete střídající se romantiku a násilí. Wiener Blut je například inspirovaná případem Josefa Fritzla. V chytlavé a rytmické Ich tu dir weh se zpívá o sadomasochistických fantaziích. Ty následně vystřídá ostrá Waidmanns Heil nebo naopak smutná Haifisch. I když neznáte překlad textů, můžete v některých skladbách z tónu Tillova hlasu vycítit, o co vlastně kráčí. Ale i přesto, dokonalost spojení zvuku a slov pocítíte až po přečtení textů, které jsou o sexu, lásce, chtíči, ale také zoufalství a naději a boji. Jednoduše – láska je tu pro všechny a to se v celém albu také odráží.

Skupina zkrátka ví, jak album poskládat a na co se zaměřit – a mohla by o tom dávat lekce ostatním. Největší změnou vhodnou k poznamenání je píseň Frühling in Paris, ve které, ano, slyšíte správně, Till zpívá. Opravdu zpívá a dokonce francouzsky. Je to zvláštní kousek, ale možná je právě proto zajímavý. Nutno dodat, že část textu jste mohli slyšet zpívat Edit Piaf. Pokud marně pátráte co znamená slovo büsckstabü, které zpěvák z plných plic křičí v songu B********, pak vězte, že je to zcela vymyšlené slovo. Celé album uzavírá druhá velice pěkná balada Roter Sand.

Pokud nad Rammsteiny váháte, doporučuji si přečíst jejich texty. Osobně jsem jimi byla mnohdy překvapená. Je to něco, co byste u takové skupiny nečekali. Ano, Rammstein vědí, jak na sebe strhnout pozornost, stačí se podívat na videoklip k zmiňovanému singlu. V současné době se natáčí i další videoklip Ich tu dir weh, opět pod taktovkou režiséra Jonase Akerlunda, takže se máte na co těšit.

Co víc dodat, jenom příště nebudu očekávat desku s takovým nadšením. Užijte si album, a pokud máte možnost, doporučuji poslech bonusového materiálu, rozhodně k albu patří.