Hudebník, multiinstrumentalista, filozof a učitel - to je Lukáš Pelc

1. Jak byste sám sebe charakterizoval jako umělce?

Neptun na ascendentu ve Střelci, koncentrát stěžejních planet v prvním domě, Venuše ve Vodnáři svírající trigon s Marsem ve Vahách nebo také neutuchající basový proud country hudby, kterou mě mamka „Schovanka“ zahrnovala v mém prenatálním stádiu, abych se nakonec utrhl z pupeční šňůry ještě před příchodem na svět. Když se rodiče pozastavují nad nízkou mírou mé ambicióznosti, vždy to svedu na zdravé láskyplné prostředí v rodině, které mě nyní nenutí kompenzovat citovou frustraci přílivem veřejného uznání. Posledním duchovním učitelem po dlouhodobém a intenzivním zkoumání ezoterní reality mi dosud byla kočka. Od té doby vnímám jako cenné ono jití vstříc vlastní přirozenosti. Utvářet a projevovat autentickou životní ideologii jakožto příklad humanistického ideálu pro všechny bližní. Pokud byl Ježíš – jak jej nazírám – mimořádně pokročilá inkarnace moudrého léčitele, předpokládám, že neříkal „Pojďte a běžte mojí cestou“, ale „Pojďte, inspirujte se ode mě ve jménu rozvoje vlastní individuality, ale poté běžte svou vlastní cestou, neboť tak sami můžete nejlépe inspirovat druhé!“ Disponuji poměrně kvalitním zázemím v oblasti hudební teorie, historie i praxe. Při muzicírování zpravidla následuji vnitřní výzvu „pokud znovu, tedy jinak…“ Vážím si poctivé řemeslné stránky díla a všech pracovitých kumštýřů, kteří mnohdy ve skrytu duše závidí bohémům talent. Ve slabých chvilkách rozvíjím masochistickou vizi, že budu ve třiadevadesáti lamentovat na smrtelné posteli nad nevyužitým potenciálem a zodpovídat se vesmíru za mnohá obdarování, která vyšla vniveč, tedy nikoli ve prospěch celku. Osciluji mezi rolemi vážného muže-manžela mnoha závazků, které vyžadují zcela dospělý přístup (trojitý Kozoroh), mj. při práci učitele, a umělecky nastaveným solitérem, který pracuje s pestrou paletou duševního bohatství včetně mnohých světských nečistot. Více či méně však důvěřuji svému životnímu scénáři a alespoň čtvrtinu času se snažím neplánovat, resp. do něj vůlí nezasahovat, a mým uspokojivým cílem je život sám. Schopnost myslet v souvislostech využívám především k tvorbě nadhledu a dobrým společníkem je mi v poslední době také sebeironie. Nicméně se považuji za univerzálního hudebníka (folklór, folk, jazz, spirituály, pop) a multiinstrumentalistu (basa, klavír, kytara, housle).

2. Kde u vás vznikla touha tvořit hudbu a proč? Co bylo tím prvním impulsem?

Prvním impulsem byl vzdor pidi-houslisty vůči vážné hudbě ve snaze vydobýt si prostor pro improvizaci. V devíti mi došlo, že největší náboj má hudba, jež vzniká v danou chvíli, není předem daná. Má prostor a zároveň vyžaduje citlivé, jemné nastavení vnímání toho kterého hráče. Skládal jsem pro třídní rádoby art-rockovou kapelu, přičemž mě múzy obvykle nejvíce obtěžovaly v těch nejméně vhodných chvílích. Třeba při chemii. Na konzervatoři, když jsem složitě hledal respekt ke kolegům kontrabasistům, mě velmi zaimponovala jedna mimořádná osobnost v těle profesora Pavla Zemka Nováka, který vyučoval skladbu, a já se s ním chtěl stůj co stůj potkávat. V té době navíc kulminoval můj problém se zrakem. Jako tehdy plně odhodlaný jógínský aspirant jsem chtě nechtě tajně využíval čas určený k meditaci pro komponování.

3. Žijete a tvoříte převážně v barokní krajině u Kuksu. Jaký vliv má na vaši tvorbu?

U soch Ctností a Neřestí, když děti napodobovaly jednotlivé výrazy, jsem nedávno pocítil hluboký odpor k sýrovému fenoménu při focení. A to mám jinak kulturu sýrů nesmírně rád a zrovna teď s úsměvem hledím do naší kozí ohrady s jarní představou prvních pokusů a la mozzarela. Ale říkal jsem si, jak by mi bylo příjemné, kdyby mainstreamový lid alespoň na malou chvíli opustil břehy sangvinické stylizace a tvářil se tak, jak to kdo v tu chvíli skutečně má!?! Žiji v přesvědčení, že se středověk démonizuje a renesance naopak populisticky glorifikuje. Baroko mě dlouhodobě fascinuje afektovou teorií, zvukomalebností a především kontrastem na všech úrovních. Mé první skladby pro sbor byly v neobarokním stylu a tendence hledat zálibu v organické kulatosti mě drží stále. Má žena je velmi štíhlá, přesto však kulatá. Má kulatý hlas, úsměv, pohyb i vůni.

4. Jak předáváte své hudební zkušenosti mladším generacím? Myslíte, že v dnešní době má barokní hudba mladým lidem stále co říci?

Již šestým rokem vyučuji hudební výchovu. Jako učitel jsem poznal prostředí základní, střední i ZUŠ. Svým studentům na rovinu říkám, že pokud chtějí zažívat kýženou vnitřní kvalitu životního pocitu, musejí se nejprve jistou kvalitou obklopit zvenčí. Barokní hudba může jednoznačně přinést potřebnou ingredienci ušlechtilé, vznešené kultivovanosti a zároveň uspokojit dnešního posluchače silným dynamismem, rychlostí i cirkusovou virtuozitou. Respektuji vývoj trendů jako logickou podobu působení naší kultury, ovšem snažím se v rámci omezených možností podpořit zájem o hodnoty trvalé, prověřené časem. Žáci mě obohacují tím, co jest aktuální, a já jim nabízím zejména to, co společnost zpětně posuzuje jako hodnotné.

5. Jaké je vaše životní motto a co byste chtěl čtenářům Nekultury vzkázat jako poselství?

Pesimismus je jen chronickou nemocí zhrzených idealistů… Vězte, že alkoholové opojení vás okrádá o možnost vnímat člověka před vámi a pokud si příjemný a sbližující večer nepamatujete, jako by nebyl. Cestujte! Nejlépe jen s tisícovkou, sami a stopem, pro začátek třeba na měsíc na Balkán. Cesta vám nabídne vše, co potřebujete, a zjistíte, že svět není tak nebezpečné místo, jak by si „ochranitelské“ cestovky přály, abychom si mysleli…!?! Reflektujte vše, co prožíváte! Genialita deníkového snažení nabízí tři prožitky v jednom (zažiju, napíšu, přečtu). Není možné skutečně Dávat bez schopnosti Přijímat, přičemž obojí je možné jen ve stavu uvolněnosti. Když se vrhnete do náručí konopné pohrouženosti, udržte koncentraci, bdělost a aktivitu. Můžete se tak dostat výš, dál, blíže pochopit kontext a souvislosti světa jakožto mozaiky, která dokonale zapadá a vykazuje princip akce a reakce. Je třeba dvou, aby objevili Pravdu. Jednoho, aby ji vyslovil, a druhého, aby jí porozuměl. Kéž nacházíte, co hledáte, kéž se vám dlouhodobě vrací, co vkládáte, a kéž se nenecháte ukořistit smečkou šelem v podobě životních nároků! Syndrom vyhoření na nás číhá na každém kroku a bylo by nepokorné si myslet, že jsme z obliga. Mrkněte na „Prokletý ostrov“, „Životy těch druhých“, „Tanec v temnotách“, „Prolomit vlny“, „Kůži, kterou nosím“, „Slavíky v kleci“ a ještě alespoň jednou na „Avatar“, abyste odhalili mnoho moudrých poselství, jež vám napoprvé mohla uniknout?!? Třeba to, že naše západní společenství má vzácnou schopnost dosazovat na vlivné pozice (vladař, šéf korporace, politik, církevní představitel apod.) nevyzrálé prospěcháře, na rozdíl od jiných – námi poražených kultur, které vědí, že je nanejvýš perspektivní, aby jejich vůdce (náčelník, šaman, dalajláma…) měl vrozenou, resp. rozvinutou spirituální inteligenci, a tudíž altruismus takříkajíc v krvi. A pak si přečtěte „Strach ze svobody“ a „Umění milovat“ od Ericha Fromma, „Proroka“ a „Zlomená křídla“ od Chálíla Džibrána a na závěr „Sidhártu“ od Hermanna Hesseho. Pak už nehrozí, že by pro vás životní realita nebyla zdrojem vitality a že byste se snad míjeli se všemi okolními zázraky!?! A ještě bych vás chtěl poprosit o jednu maličkost. Nikdy neříkejte svému dítěti: „Jsi normální!?!“

6. Co chystáte do budoucna? Jakými projekty se v nejbližší době chystáte své příznivce překvapit ?

Chtěl bych hrát víc v kostelech a méně po hospodách. Plánuji pořad komponovaných večerů s kontrabasem. Koloraturní improvizace na latinská témata gregoriánského chorálu s harmonickým zázemím flažoletového kontrabasu. Hudba bude průběžně prokládána silnými duchovními příběhy.

Hudbu Lukáše Pelce jste mohli slyšet například ve dnech 1.-3. června a v rámci barokního festivalu Theatrum Kuks ve dnech 24.-25. srpna v barokním Kuksu.