Klára Vytisková: česká Amy Winehouse s Andělem
Kapelu Toxique, držitele ceny Akademie
populární hudby v kategorii Objev roku, si nespletete. Na svých koncertech
divákům připravuje nebezpečně nakažlivou pastvu pro smysly. Pokud zavřete
oči, slyšíte Amy Winehouse. Po letmém mrknutí na pódium spatříte
dívčí pokojíček s gaučem a horami oblečků, mezi nimiž se promenáduje
zpěvačka, jejíž smyslně nakřáplý vokál lehce proplouvá úskalími
stále překvapujících melodií. Frontwoman kapely Toxique Kláru Vytiskovou
jsem zastihla na křtu debutového alba formace KOFE-IN v opavském
Café Evžen.
Ke kapele Toxique neodmyslitelně patří
pokojíček na pódiu a pestrobarevné šaty zpěvačky. Skupina však celou
image bere s nadhledem, jak přiznala Klára: „Vzniklo to spíš z recese.
Jeden z prvních koncertů jsme hráli blízko mého bydliště. Na půdě
máme spoustu hadrů a krámů. Napadlo mě, že budu během koncertu často
měnit kostýmy, tak jak je zvykem u zpěvaček světových kapel. My to ovšem
děláme s minimálními náklady.“ Nejen pestré šaty, ale také barvitá
hudba se Akademii populární hudby zalíbila natolik, že Toxique zvolila
Objevem roku.
Co se změnilo od získání ceny Anděl Akademie populární hudby?
Kolik rozhovorů jste od té doby musela poskytnout?
Je to pár týdnů, takže zatím nepozoruji žádné velké změny.
Samozřejmě, máme o pár koncertů a rozhovorů víc, ale celkový dopad bude
markantní až za delší dobu.
Teď už jste „okřídlenými Toxique“. Přibyla vám křídla
i v tom, že si ve srovnání s minulým rokem můžete za vystoupení říct
částku se dvěma nulami navíc?
Sice si můžeme zkusit říct o větší částku, ale víme, že existují
kluby, které nám nemohou dát tolik, takže to necháváme na individuální
domluvě a nelámeme to přes koleno. Spíš se věnuju skládání muziky, a
finančními záležitostmi se nezabývám, ale je jasné, že když je člověk
provařený, cena za koncert se může zvednout.
Nezačíná vám být popularita nepříjemná?
Vlastně nevím, co to ta popularita je. Sem tam mě někdo pozná na koncertě
nebo na ulici, polichotí to, ale to je všechno. Všichni zůstáváme nohama
na zemi, protože nejsme žádné rychlokvašky. Dlouho jsem hrála v klubech
s jinými kapelami, takže mě trocha zájmu nepoloží.
Váš aktuální klip k písni
Honey vypadá, že byl natáčen téměř v jednom záběru. Je to pravda, nebo
jen trik?
Klip jsme točili skoro v jednom záběru u mě v obýváku. Režisér
přinesl kotel buřtguláše, debatovali jsme a šli natáčet. Původně jsme
chtěli mít celý klip na jeden záběr, ale jsou tam asi dva střihy.
Je to efektní…
To asi dělají ty zlaté šaty.
Nazpívala jste dvě písně na debutovém albu kapely KOFE-IN
Osobní vesmír. Jak spolupráce vznikla?
S kapelou KOFE-IN jsem se loni seznámila na Kravařském Rockfestu, kde jsme
hráli s Toxique. Oslovili mě a já neměla důvod odmítat.
Na jejich albu zpíváte dvě písně, není to málo?
Když člověk hostuje, jedna až dvě písně jsou maximum. Abych jich zpívala
víc, musela bych se stát členem kapely.
A neuvažovala jste náhodou o této změně?
To by jejich frontman neunesl!
Proč zpíváte téměř výhradně anglicky?
Zpívám i v češtině, zrovna se učím dvanáct českých textů, které
budu prezentovat v rámci série koncertů nazvané Pocta Zuzaně Navarové.
Texty pro Toxique mě napadají v angličtině, ale češtině se vůbec
nebráním. Chci, aby byl v písni nějaký příběh, který jsem zažila,
proto si texty píšu sama. A pokud mě budou napadat česky, budu tak zpívat,
zatím mě ale napadají anglicky.
Právě probíhá Jarní DeTox Toxique Turné. Kde čerpáte energii
a „dobíjíte baterky“?
Působí na mě jaro, sluníčko, sedmikrásky. Bývá mi líto, když v téhle
inspirativní době jedeme někam na koncert a musíme sedět v autě. Chtělo
by to kabriolet!
Reklama