hudba

Itch My Hahaha. Klubová noc, která již desátým rokem obšťastňuje nejen brněnskou fanouškovskou základnu kvalitní muziky. Letos ji čeká jubilejní ročník. Jo, to si pište, že to bude stát za to! První dva oznámené večery byly věnovány vizionářskému labelu Warp. Na konci března dorazí legendární IDM projekt Autechre a 23. 1. jste měli možnost vidět v akci jednoho z nejschopnějších IDM killerů Clarka, který loni vydal skvělé album Totems Flare.

Mám rád ten pocit, který se mě zmocňuje na začátku každého roku. To očekávání z následujících 365 dnů je vzrušující, protože se v něm mísí něco s vlastnostmi „těšit se“ a něco, co by se dalo olepit cedulkou „obávat se“. Ale já jsem v tomhle směru spíš optimista, takže pokaždé na prahu nového roku s napětím očekávám, jak bude znít „další skvělá deska nové periody“, a dlouhodobá praxe mi našeptává, že minimálně jedna skutečně výborná za ten rok vznikne.

Američan Steven Ellison (aka Flying Lotus) je jeden z nejzajímavějších umělců naší doby a jeden z těch mála šťastlivců, kvůli nimž se zavádí nové pojmy v žánrovém kulinářství. „Wonky“ je tím magickým slůvkem. Jedná se o delikátní zahradní salát, složený ze zvuků, jejichž kořeny jsou rozmáchlé v abstraktním hip hopu, dubstepu, „švihlé“ elektroniky nebo jazzu. Ellison, coby první umělec z L.A. podepsaný pod Warpem, dokázal, že i v dnešní době lze být originální, ale přitom neuvěřitelně strhující.

Tentokrát jsme zůstali převážně na české půdě. Ono už je trochu tradicí, že zatímco příroda na podzim usíná, hudba a kultura obecně naopak vzkvétají. Těšit se tak můžete na jeden comeback a dvě hodně zajímavé a smysluplné akce. A na závěr i jedna, i když zahraniční, superskupina!

Podle rtuti venkovního teploměru se léto překulilo přímo do zimy a na slunečné dny můžeme už jen vzpomínat. Aby se vám vzpomínalo lépe, připravila hudební rubrika festivalový speciál, který se v reportážích vrátí k zajímavým festivalům tohoto léta… Již v úterý se tak můžete těšit na report z folklorní akce konané v bulharském Primorsku.

Léto se pomalu chýlí ke svému konci, festivaly, které nás ještě čekají, lze spočítat na prstech jedné ruky… Ale slunce se ještě pořád snaží dostat ze sebe to nejlepší a podobně se snaží i hudební kapely. Ti starší vzpomínají a kompilují, ti mladší se snaží objevit svět a být světem objeveni, v hudbě prostě zatím nuda nehrozí!

Když dali Kasabian 31. března na své stránky skladbu Vlad The Impaler volně ke stažení, vypukla bouřlivá diskuze ohledně kvality nové desky. Pozitivních reakcí bylo zoufale málo. Stejně tak jako těch negativních, když 5. června vydali celé album. Kasabian je ten zvláštní druh kapel, které i když vydají slabší desku, na tu novou se vždycky budu těšit. Teď se to vyplatilo.