hudba

Není to tak dávno, co jsem navštívil malý festiválek v Těšíkově na Olomoucku. Velká jména na programu k vidění nebyla, ale o to kvalitnější byla vystoupení v podání místních kapel. Většina z nich si zaslouží mnohem více pozornosti, než jim je doposud věnována, jedněmi z nich jsou určitě Flash the Readies, Černý Rybíz a Human Puppet.

Daniel Bárta & Illustratosphere přichází po dlouhých pěti letech s dalším studiovým albem. Nový titul s názvem Animage se stejně jako předešlé desky pohybuje v podobných jazzových tónech, jimiž vykresluje svůj abstraktní, nikoliv však nesrozumitelný svět.

Las Vegas – neony + černá + Glasgow = Glasvegas. Jestliže je Las Vegas místo, kam si pracháči jezdí splnit svůj sen, město, které nikdy nespí a kam se po jeho návštěvě budete chtít vždycky vracet, je Glasvegas tak trochu protipólem. Je to místo, kde není prostor pro sladké hollywoodské konce, úspěch nebo snad oslavnou ódu nad zázrakem, který se právě stal. Glasvegas vás nebude plácat po rameni a říkat vám, že na něco máte, když to vůbec není pravda. Nebude do vás tlouct storky o tom, jak nabalit tu blonďatou roštěnku, co stojí u baru. Místo toho vám řekne, jaké to je, když přijdete o syna, nebo vám bude vyprávět, jak vnímá rozvod dospívající klučina.

Natěšení a nadšení fanoušci. Kapela, co konečně přijela a možná už nikdy znova nepřijede. Drtivé entrée za pomoci nových singlů. A někde mezi tím tma a shluk svítících mobilů za podkresu remixu Viva La Vida. Obecenstvo se otáčí ze strany na stranu. Tápe, hledá interprety, pro které není problém hrát i přímo v publiku. A krátce poté Lovers In Japan za padajících barevných motýlů ze stropu. Kýč, nebo geniální nápad? Dav šílí a souzní s kapelou, kterou celá show evidentně také baví. A jako dárek zní podruhé Fix You jako omluva divákům za předchozí nepovedený pokus. Toť krátký impresionistický výpis nejsilnějších dojmů, protože tento koncert byl o dojmech především.

Ten Kens je další velká kapela, která vám naleje do hlavy a do žil adrenalin i pocit něčeho výjimečného a stejnou měrou také otázku, proč se ksakru o téhle kapele ještě nemluví, když 15. září mají vydat svůj debut? Kanada opět dokazuje, že kromě kvalitních hokejistů umí produkovat též kvalitní hudebníky. Oslovil jsem tedy Ten Kens, zdali bych s nimi nemohl udělat rozhovor. S kladnou odpovědí se ozval sám frontman a jeden ze zakládajících členů – Dan.

Pražský koncert Sigur rós byl bez jakékoliv nadsázky velkou mezinárodní kulturní záležitostí. I přestože islandštině může rozumět maximálně lingvista nebo zvráceně zarytý evropský fanoušek, oslovuje tato kapela čím dál tím více lidí. Ale přestože jde nejnovější album Sigur rós jasně nejvíc naproti novým posluchačům, jejich hudba si stále udržuje svůj rukopis, který není pro každého lehce poslouchatelný. S lehkým úsměvem tak lze konstatovat, že ve sparťanské hale nebyl mimo ochranky snad nikdo, kdo by tuhle skřítkovskou kapelu nemiloval.

Jenom Vampire Weekend mohlo napadnout vydat tropické album v lednu. Abe Vigoda si nic takového dovolit nemohou. Nejsou zrovna partou na plakáty do dívčích pokojů a havajskou vlnu nechápou jako plážovou pohodu pod palmou. Žádné koktejly s paraplíčkem, ale ananasový punk s klíčovým heslem The Smell.