Tvrdé a měkké dřevo se vlastně vůbec neliší tvrdostí
Dřevo tu s námi je už od počátku věků. První jeskynní muž si nad ohýnkem vařil a u ohýnku se ohříval. Dnes většina z nás na vaření používá plyn nebo elektřinu, ale topíme stále ještě dřevem. Obvykle tvrdým. Ale co to vůbec znamená? Pro začátek si objasníme jeden mýtus. To, zda je dřevo kvalifikováno jako tvrdé, nebo měkké, nemá vůbec nic společného s jeho tvrdostí. Například balzové dřevo, přestože je jedním z nejméně „hustých“ (a tedy nejměkčích), je považováno za tvrdé. Naopak dřevo tisu, které je mnohem těžší než některá tvrdá dřeva (včetně dubu), je považováno za měkké. Jste zmatení?
Tvrdost je obyčejně určována vtlačením kuličky do vzorku dřeva, pak se vypočítá výsledek z průměru vzniklé jamky. My si to ale vysvětlíme jednodušeji. Rozdělení dřeva na tvrdé a měkké je závislé na semenech stromu, ze kterého dřevo pochází. Pokud jsou semena stromu něčím krytá, bude mít strom tvrdé dřevo. Jestliže jsou stromy tzv. nahosemenné (semeno není ničím kryto, když spadne na zem), jedná se o měkké dřevo.
Příkladem nahosemenných stromů je většina jehličnanů, kterým semínka vypadají z šišky. Mezi krytosemenné můžeme zařadit všechny ovocné stromy (semena jsou uvnitř ovoce) nebo například dub (semena v žaludech).
Na topení je lepší tvrdé
Jako palivové dříví se častěji používá tvrdé dřevo (dub, javor, jasan…). Hoří totiž pomaleji, spálíte ho méně a nemusíte neustále hlídat, zda není třeba přidat do kotle. Na druhou stranu je zpravidla dražší než měkké.
Měkké dřevo má kromě nižší výhřevnosti ještě jednu nevýhodu. Dřevo jehličnanů hoří při velmi vysokých teplotách a tím se zvyšuje pravděpodobnost požáru.
Až si budete vybírat palivové dříví, nenechte se tedy zmást jenom cenou, dívejte se, z jakého stromu pochází. Dodavatel vám buď přímo řekne, z jakého je stromu, nebo podá informaci o tom, zda je tvrdé, nebo měkké. Poznáte to i dle cenovky – tvrdé bude o něco dražší a více žádané.
Reklama
