Spisovatel 21. století

Jak vůbec poznat, že zrovna čteme jeho knihu? Dám vám pár rad, jak byste mohli odhalit tohoto podařeného mystifikátora, ale především zakladatele nové vlny, řekla bych, že možná dokonce nového směru, i když je odvážné zatím o tom veřejně mluvit… ale nechme se překvapit, uvidíme, jak se má předpověď bude vyvíjet .

Takže, základní věc je jít po neznámém autorovi a neznámém nakladatelství. Myslím si, že do češtiny ještě nebyl oficiálně přeložen, ale v angličtině ho najdete určitě, on totiž vydává v angličtině, i když je prý z Uruguaye, čemuž bych celkem věřila, Latinoameričané jsou ujetí dost a rozhodně jim nechybí nápady ani odvaha. Další jistotou je hledat originalitu a genialitu v jednom. Když se totiž umělec snaží být originální, často se tak moc honí za tou jedinečností, že zanedbá smysl a na závěr zůstane čtenářem nepochopen. Tady náš mistr, říkejme mu třeba pseudonymem Gryoni Anegee, si zakládá především na výpovědi, na příběhu, na určité pointě, která je nevyzpytatelná, a celé dílo se tím podařeným závěrem vryje do paměti, aby se pak jako vzpomínka mohlo vracet znovu a znovu. Na této cestě do naší mysli se nebojí použít všech možných prvků, skládá vedle sebe různé žánry, mísí sentiment s parodií, nebojí se erotiky ani pohádkových bytostí či naturalistických popisů, a občas se trochu namáčí v surrealismu. Zde mám kousek z knihy Bluntly, kterou ilegálně přeložil jeden jeho český obdivovatel a rozdal ho malé skupince opravdových příznivců. Jeho jméno, samozřejmě, nesmím prozradit, ale překladatel věří tomu, že tuto tajemnou protizákonnou hru by mu schválil i sám autor.

Klouzala se kolem mě po mokré trávě tak, že mi rosa lítala do očí, a mně vůbec nevadilo, že jsem celý vlhký, obnažen, obalen už studícím potem a navrch přikrytý jen další vrstvou vody. Sledoval jsem její postavu skrz skleněné kapky a přišla mi tak půvabná a vzrušující, že jsem zas dostal chuť stáhnout ji k sobě. Projela si mé tělo, nemusela použít telepatii, roztáhla nohy a já pocítil takové vzrušení, jako když jsem byl panic a ta děvka, kterou jsem si zaplatil, mě toho řádu zbavovala. Moje víla však nasedla jen jednou, pak se odkutálela stranou ke svému luku a šípu a já vzdychl: „Už zase?“, ale ona už mě nemohla slyšet, protože se řítila za čarodějem, který zrovna zaklínal její nejlepší kamarádku, a mně najednou bylo jasný, že tahle soulož nikdy neskončí, tohoto čaroděje svým šípem neskolí. Autor neví, co je dobro a co je zlo, vůbec se tím nezabývá. A je mu jedno, že pohádka musí mít šťastný konec, je to tak daný, ve škole jsme si to říkali, a každý to ví! A je mu jedno, že já tu ležím a vím, že mám smůlu, ale ten, druhá část, pořád trpělivě stojí a vyhlíží a dlouho mi trvá, než ho přesvědčím, aby to taky vzdal. A slyším její křik, a vím, že umře, jenže já jsem jen obyčejnej člověk, a ona je taky jen víla, tak si to, sakra, měla uvědomit a vykašlat se na kamarádku a nechat čaroděje, když je tak mocnej, a zůstat u mě, na mně, se mnou, když jsem tak nemocnej… A teď místo toho řve, abych ji slyšel, takhle při žádný naší souloži neřvala, a autor se směje a baví se tím, jakej debilní scénář napsal!

Další z jeho titulů se jmenují Gracelessness a Enfant Terrible. Když si tyto názvy přeložíte, zjistíte, že názvy mají mnoho společného, jsou provokativní a úderné, stejně jako jeho životní postoj, který zůstává zahalen, a tím nejvíc dráždí. Asi jste pobouřeni, kdo si to tu zahrává s vážnou literaturou, možná si myslíte, že je to spíš póza než próza, v tom případě vám radím, přistupte na hru, hledejte, zkoumejte a pak taky klidně kritizujte. Jediné, co víme, je, že nic není jisté. Na závěr pár slov od muže, jenž se jako jediný pustil do takového dobrodružství a celkem náročné práce a přeložil prvotinu Bluntly. Bylo mi nesmírnou ctí se s tímto člověkem seznámit a dozvědět se víc.

Souhlasím s tím, že se možná neuchytí z toho důvodu, že nelze napsat jeho životopis, což zní opravdu divně, přesto si ale myslím, že se pro vyvolené čtenáře stane kultovním spisovatelem, který kašlal na všechny předpisy a požadavky a využil toho, že mu nějaký ten nakladatel uvěřil. Na závěr poslední slova největšího znalce: