literatura-komentáře

Komiksový svět je plný novinek: v říjnu se ve světě knižní produkce Marvel objevují dvě zásadní změny. Za prvé, hlavním hrdinou nové série Kapitána Ameriky bude Afroameričan. Za druhé, v roli Thora se představí žena. Vypadá to jako snaha studia Marvel přizpůsobit své příběhy 21. století a přivést na scénu rozmanitější hrdiny. Zároveň se ale musíme ptát, jaký smysl tyto kroky mají v samotném komiksovém žánru – a do jaké míry budou fungovat. Pojďme se zaměřit na Thoru, novou bohyni hromu.

Náš vztah ke knihám se obvykle utváří od útlého dětství. Není to ani tak povinná školní četba, jako přístup některého z rodičů či jiného člena rodiny, který bere knihu do rukou a předčítá nám. Ve výběru knih bychom naše ratolesti neměli omezovat. Jejich oblíbenými se mohou stát čistě obrázkové knihy, stejně jako třeba encyklopedie. Je zajímavé si všimnout, že právě takový spontánní výběr oblíbené knihy předznamenává další životní cestu mladého čtenáře.

Dvaadvacátý ročník Pražského festivalu spisovatelů probíhající ve dnech 14.–18. dubna 2012 si jako úvodní motto zvolil oslavu budoucnosti a zcela opačně k punkovému No Future tvrdí Only Future Exists. Že se však při jejím předvídání musíme ohlížet i po tom minulém a zkoumat přítomné, se potvrdilo nejen během debat a rozhovorů s pozvanými autory, ale už v tématu samotném. V něm někteří mohou dobře rozeznat odkaz k futurismu počátku 20. století. Tuto návaznost na umělce kolem Tristana Tzary potvrzuje v průvodním slově k festivalu i jeho ředitel Michael March, přesto se však tato spojitost návštěvníkovi festivalu nepodsouvala nijak výrazně a urputně.

Nesoudnému oku (ale těch se snad na Nekulturu mnoho nekouká) by se mohlo zdát, že se slam koná snad až příliš často. Ale víte, jak to chodí s nabídkou a poptávkou, zněla by reakce správného fanouška. Ať tak či onak, slam je tu zas. Rock Café povolalo své techniky, aby jeho prostor maximálně nafoukli a ono tak několikanásobně zvýšilo objem. A my se proto již můžeme začít těšit, že ve středu 18. 4. budeme opět trávit čas naším tolik oblíbeným způsobem.

Předávání literárních cen se sice v Čechách netěší takové mediální pozornosti, jako je tomu například u výročních filmových cen či u emoce vzbuzujících (a velké otazníky kladoucích) cen hudebních, ale i přesto se do povědomí čtenářů dostaly. Literárních cen není poskrovnu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Máme ceny pro začínající autory, pro básníky, pro překladatele, cenu za celoživotní přínos, ceny nesoucí jména všelijakých význačných českých literátů – osoby zainteresované (s tendencí k nesystematičnosti) se v nich mohou velmi snadno ztratit. Ovšem ne-literátům při otázce po českých literárních cenách jistě jako první na mysl vytanou právě Magnesie Litery.

Deset let života je poměrně dlouhá doba, za kterou se dá stihnout leccos. Někdo vystřídá několik účesů, jiný několik partnerů, další volí raději změny zaměstnání – ale všichni mají jedno společné: ujdou pořádný kus cesty, jistým způsobem dospějí a vyvinou se. A nejinak tomu je i u české slam poetry. Letos oslaví desáté narozeniny, proto než začnete přemýšlet, co pěkného jí darujete, zajděte se 1. 2. podívat do Rock Café, jak jí ta desítka na dortu sluší.

Schválně jestli uhádnete, o čem je řeč. Dlouhá fronta, mladí lidé vystylovaní, skoro jako by se chystali na Code:Mode, napjatá atmosféra, noha na noze, rozlité pivo, kvůli kterému pravidelně vyletí rychlostí blesku směrem vzhůru řada zmáčených obětí, narážky na aktuální témata, salvy smíchu, moderátor v čapce a šále, papírová čísla, poezie v praxi, šarmantní organizátor? No neříkejte, že ani po narážce na Tomáše Kůse nevíte. Dámy, styďte se! Vám ostatním gratulujeme, rozluštili jste podle indicií pozvánku na slam poetry, vyhráváte – no, nejsme Pevnost Boyard, setkání s Paklíčem či zlaté mince to nebudou, ale můžete se námi nechat pozvat na pražské regionální kolo slam poetry, což také není od věci!