Příští Thor bude žena. Komiksová revoluce, nebo prázdné gesto?

Jen máloco je tak plné klišé jako komiksy, i když boj o první místo v této kategorii stále prohrávají s červenou knihovnou a občas i s fantasy pro mladé (žánr young adult). Otevřete si nějakou komiksovou sérii a máte to tam: pár dobře vypadajících bílých mužů-hrdinů, krásné ženy, jejichž švadleny úzkostně šetřily na látce, patriotické řeči. Jak šel čas, tvůrci sem tam přidávali další postavy podle společenské nálady: více žen (ale nikoliv v titulních rolích a nikoliv o moc víc oděné) a občas nějaký ten zástupce menšiny. Pořád byste ale z komiksů usoudili, že jediní lidé schopní zachránit svět jsou mladí bílí muži.

Pro koho vlastně píšeme, pánové?

Kdybych chtěla vytvářet konspirační teorie, napsala bych něco o snaze udržet mocenskou převahu mužů skrz popkulturu. Pravděpodobně ale jde prostě jenom o zpoždění, se kterým autoři reagují na společenské změny, a o neochotu opouštět klišé, která tak dobře fungují desítky let. Nebo možná editoři potřebují ke změnám ve způsobu, jakým tvoří příběhy, tvrdá data. Pořádné výzkumy týkající se čtenářů komiksových knih nejsou, ovšem existují odhady, podle kterých ženy tvoří skoro polovinu této čtenářské obce. To už je velká kupní síla – a nejspíš také jeden z důvodů, proč se Marvel snaží obohacovat své příběhy o víc ženských postav.

Dát ženu do hlavní role je ovšem trochu riskantní: Budou muži číst komiks, v němž je v hlavní roli ženská postava? Je otázkou, jestli tohle není jeden z důvodů, proč se ženy do hlavních rolí komiksů prosazují tak pomalu. Kdo by chtěl ztratit polovinu původních čtenářů?

Ve vedlejší roli žena

Ženských postav je v komiksech spousta – a většina z nich ve vedlejších rolích. Samozřejmě je tu velmi zajímavá postava Catwoman, která měla v DC Comics svou vlastní sérii a objevovala se v příbězích o Batmanovi, nebo marvelovská Black Widow. Většinu ženských postav z komiksů si ale představíme spíš v intencích červených knihoven: jde o krásnou ženu, která musí být zachráněna (takto působí třeba Mary Jane ve Spider-Manovi). Hlavní charakteristikou ženské postavy, která už se nějakým zázrakem dostala do role superhrdinky, je již zmíněné co nejúspornější oblečení. Naštěstí ještě nikoho nenapadlo, že by žena mohla zachraňovat svět úplně bez šatů, ale ve zlaté éře, kdy feministická ikona Wonder Woman létala v něčem podobném jednodílným plavkám, k tomu nescházelo moc.

Žádná náhradnice

O tom, kdo nová Thor vlastně je – a jak se stala bohyní hromu – se zatím nic konkrétního neví a pravděpodobně to bude obsahem samotného příběhu. Tvůrci se každopádně dušují, že nepůjde o žádnou náhradu za Thora-muže, ale o novou permanentní postavu. Je mi záhadou, proč si radši nepostavili novou hrdinku „na zelené louce“, s vlastním světem, aby tak nebyla jen „tou druhou“, která bude nevyhnutelně srovnávána se svým předchůdcem. Série o Thorovi je ale velmi oblíbená, a tak se do ní snad autoři snaží dodat trochu čerstvého vzduchu a zároveň připravit nové ženské postavě silné zázemí.

Muži… a ti ostatní

Řekla bych, že si na tomto místě musíme položit otázku, jaký vlastně komiksový svět je – a jaké vzorce chování v nich ženské postavy můžou představovat. Podle všeho jde totiž o prostředí, ve kterém se hraje podle „mužských“ pravidel: každých pět minut na vás někdy vezme zbraň, násilí je všude (ale všichni se tváří, jaká je to legrace a jak jsou nad to povznesení) a za nejvyšší dovednost je považováno dostat protivníka na lopatky. Představte si třeba Black Widow, jak ji ve filmech pod hlavičkou Marvelových Avengers hraje Scarlett Johansson: od mužských postav se liší jenom tím, že má dlouhé vlasy a občas někoho zblbne svojí postavou nebo zahranými emocemi, takže ho pak může lehčeji nakopat. Přesně takhle totiž dopadne žena, pokud ji scenárista postaví do role superhrdinky: stane se mužem, který prostě jenom jinak vypadá.

Neříkám, že jsem proti tomu, aby ženy vystupovaly v komiksových příbězích nebo aby v nich hrály hlavní roli. Byla bych sama proti sobě. Souhlasím, že je dobré, aby ženy vystupovaly v co nejrozmanitějších situacích a na všech možných pozicích a vytvářely tak nové vzorce chování. Pokud se nějaká žena bude chtít identifikovat s bohyní hromu, tak jí to přeju. Měli bychom si ale uvědomovat, podle jakých pravidel tu hraje.

Hledají se alternativy

Strávila jsem jistou dobu snahou přijít na to, jak by se ženské postavy v komiksech měly chovat, aby byly opravdu ženské. Dováděla jsem své kamarádky k šílenství úvahami, jak hezké by bylo, kdyby Thor-žena létala mezi padouchy a snažila se pochopit jejich motivaci. Víte, co tím myslím? Normálně si s nimi promluvit a probrat, co mají za problém, jak by to lidé v civilizovaných kulturách udělali místo toho, aby se rovnou pokusili zničit planetu toho druhého. To by byl ten správný přístup oproštěný od přemíry testosteronu. Samozřejmě, že by to nefungovalo. Koupili byste si komiks, abyste si přečetli o vyjednávacích technikách? Komiksové příběhy z definice nemůžou být postavené jinak než na principech stereotypního, přímočarého myšlení: očekáváme od nich odpočinek u nepříliš intelektuálně náročné četby, hodně krve, jednoznačné záporáky a rádobyhluboké řeči. (Které se překvapivě netýkají postavení žen ve společnosti: komiksy většinou řeší mnohem důležitější a reálnější hrozby, jak třeba napadení Země mimozemšťany nebo boj geneticky modifikovaných lidí.)

Abych to shrnula: kvůli zajímavým ženským postavám podle mého názoru musíme sáhnout po jiném žánru. Ale zatím ti fandím, Thoro! (Nyní skloňujeme podle vzoru „žena“!) Přeji ti co nejvíc vyhraných bitev, aby tě kladivo poslouchalo a muži tě brali vážně. A ještě víc ti fandím proto, že tvoje oblečení NEVYPADÁ jako něco o číslo menšího, co sis z nouze vzala na maškarní bál, když jsi chtěla jít za pornohvězdu. Někde se začít musí.